(básnivá variace na kresby Marie Koplové)
To bylo tak. Z Nebe sestoupil Anděl. A říkejme mu prosím Anděl s velkým A ~ protože to byl Archanděl, o kterém nikdo neví… ba neznají ho ani stránky Bible… Znavilo ho blaho výšin a zatoužil po životě lidí. Putoval světem v převleku za ženu, občas s rouškou na hlavě. V nestřežených chvílích prostupoval neslyšně stěnami domů, vznášel se nad krajinou, procházel živými bytostmi a dotýkal se jejich tajných myšlenek. Ty ho studily nebo hřály. Hltal člověčí touhy naděje i smutky a přesto byl pořád hladový…
Jednou zabloudil do malého pokoje v panelovém bytě. U stolu seděla malířka, hlavu v dlaních. Přemítala o moudrosti pravd ve starodávných pohádkách a před ní ležel sotva započatý obraz. I když na něm nebylo opravdu zhola nic, než bílý podklad, už obrazem byl. Šepotalo z něj totiž tetelivě srdce… Snad se modlilo k Bohu. Tady zůstanu, rozhodl toulavý Anděl Archanděl, označovaný v této „skorobásni“ velkým písmenem A. Zády se opřel o povrch příští kresby. Jako by chtěl umělkyni poděkovat za nalezený domov – vztáhl k ní ruce… a opravdu zůstal.
·