Děti a psi
jdou temnou vsí
Večer
jim stopy orosil
výtryskem
smíchu
V náhlém tichu
běží jim měsíc
za patami
a děsí psy
a děti mámí
zsinalý úsměv ostré luny
Hoši a dívky
prvně sami
– už je jim těsná náruč mámy –
V horoucí předsrpnové vsi
za humny s trnkovými trny
prs a prstoklad opatrný
tápou zralosti v ústrety…
Pod ostřím luny vyjí psi
Na strunce z medu
táhlou píseň
dovedu
zdejším cvrčkům hrát
a zalykat se
zalykat slastí
Sad usíná
a pro syna
navoněl jablka
matčina čarodějnou mastí
Matné jsou lesy
matná tůň
a tmí se medonosná píseň
Plaňkami plotu
září kůň
a ržá vstříc nozdrám
březích klisen
Na obloze
už procitá Vozka
na cestu v Malém voze
Noční čas
– temný sladký hrozen
ladí svůj druhý hlas
Odplouvá
bílá bóje luny
v hloubi
zvířené oblohy
a táhlý nářek
jednostrunný
tratí se tratí
nad pražci
úzkokolejné trati
Pod náspem
větrem usmýkán
usíná
nevidomý slum
a meluzína
s bílou holí
tmou tudy tápe
pod topoly
svým hnátkem
v oknech skučících
hmatá vpřed
temnou světnicí – – –
Průvan
ji bere
za kštici
navzdory nářku se jí chopí
dokud
ji v mračnech neutopí
měsíci
tváří v tvář
Půlnoc odkládá snář
Déšť
přítel osamělých
duší
napůl zpovědník
zpola jen smutné dítě
schoulené u dveří
smývá
si z nohou prach
Namísto kříže
na tvůj práh
v následujících hodinách
cinkají růžencové šňůry
s klíčem
k tvé čisté intimitě
Hřích zvoní
o stěnu jak hrách
Prsť voní
čiré kapky křtí tě….
Déšť zpola anděl
zpola dítě
snímá
tvůj nevyřčený strach
Temná a strmá
slézová růže
u dveří
může mne chránit?
Možná můžeš
uvěřit
v magické síly
tajných bylin
Před démony
mne ochránily
před vichřicí
a mdlými zvuky
drápků
zaťatých do opuky
když samota
mi v jícnu zalká
tak jako dálka
Tajná dálka
kde tě smím tušit
všemi směry
s tváří
skloněnou nad gerbery
Smělost zraku
i ducha smělost
předurčí
její osamělost
Její dvě ruce
vidoucí
hýčkat
budou jen plaší psi
a divé kočky
Raroh dravý
pták
a majestát mihotavý
král pod nebem
a vládce mraků
jak kámen
vystřelený z praku
padá jí k nohám
bez pokynu
zamane-li si
dcerka stínu a světla
zastřít dlaní
zrak
Boky laní
kotníky z mědi vytepané
a stopy z bronzu
v teplém prachu
Zkoumavým okem beze strachu
zvažuje hloubku vlčích nor
Na dně panenky
ohnivzdor
Pod okrajem
šatů jí soulad údů hraje
duet pro luční koridor
Ochočí si i hada z ráje
Jde plavně krajem který zraje
jde volně krajem
boží tvor!
·