Vožralej chlap kouká z vobláčku,
jak jeho dítě ´de do školy a třicetiletý vdově mizej vrásky,
a chlap si říká: To ´sem to posral.
Vlevo ňadra feťačky, vpravo čisté pleny,
dolů hodná babička, nahoru pád z okna,
teď budou tři chodby: školka nebo kamarád, škola určitě,
vlevo puding, vpravo spolknutý dvacetník,
severovýchodně přijímačky, dolů opilost,
nahoru hádka s otcem, vlevo samota,
západně odmítnutí, jižně sebevražda, vpravo opilost,
východně výhra v čemkoliv, dolů dlouhá cesta,
severně sebevražda, vlevo zkoušky složil,
jižně opilost, vpravo umrzl, vlevo odvezli ho, nahoru pil mošt,
severně hádka s matkou, dolů odmítnutí,
nahoru sebevražda, vlevo čte si bibli, západně –
přestávka jeden den! Slepeček
došel k předdospělosti! Přijatelný směr
vytušil chybně šestkrát, a to stačí k přežití.
Před spaním ho ozřete, avšak
ráno před cestou opět oslepit!
Do toho jemná samba:
– Jsem tvůj anděl strážný, nic neumím,
jdu pět metrů před tebou,
křídla zapomněl jsem v Nebi i s klíčem,
pak zabouch´ jsem si dveře, a co dál?
Chtěl jsem hrát na trombón, ale
Bůh mě určil andělem,
tak mě tady máš.
VODesíti let ´sem marodila, až v deví´ce se to zlepšilo,
´dyž ´sem vyšla ekonomku, panna pitomá,
chtěla ´sem zkusit, jaký to je, s prvnim chlapem ´sem do toho vlítla,
doma starý rodiče, nemohli na nohy, silnou sklerosu,
k tomu dvě mlačí ségry, všechno v tři plus jedna,
byl ze vsi, fešák, hned ´sme se brali, šla ´sem za nim,
řekla ´sem si, na město se můžu vyprdnout, i že mam školu,
makala ´sem v družstvu, starala ´sem se vo devadesát bejků a zvířectvo u chalupy,
VODrudýho měsíce ´sem měla těžkej rizikáč,
až do konce ´sem ležela ve špitálu se zvedlejma nohama,
von se na mě přišel podivat až před porodem a
řek´, že z mrzákem žít nebude, narodila se mi hezká holčička,
uplně ´sem jim protekla, na záchod mě vozili na gramofonu,
v šestinedělí se se mnou rozved´, ale chalupu mi nechal a
voctěhoval se za jinou na druhej konec republiky,
VODebila se ničeho nedočkáš,
zvykla ´sem si, že ´sem sama z dítětem a z devadesáti bejkama,
pak si mě vším´ jeden rostlinář,
docela se mi líbil, vlas´ně mi ho namluvili,
vzali ´sme se, udělal mi druhý, hezkýho kluka,
najednou zjistil, že nenávidí děti a začal z toho chlastat,
zamykali ´sme se v děcáku, ´dyž přišel z hospody,
uměl karate a mlátil mě pro každou kravinu, rozvedli ´sme se a
teď už ´sem se starala vo dvě děti a devadesát bejků,
všechno ´sem si ´dycky musela udělat sama,
dřela ´sem a vobá ty mojí klackové udělaly vejšku,
teď je klukovi dvacet sedum a holce třicet,
kluk blbne v Praze, všechno má na praku,
předtejdem ho zmlátili v ňáký hospodě, bude s tim ležet měsíc,
holka je se mnou doma,
´sme k sobě jak ségry, nikdy z nikym nechodila,
řiká, já vim, co chlapi dovedou, rači budu taky sama z dítětem.
– A bylas někdy v životě šťas´ná?
Ty cimbále, a kdy asi?
To bylo furt něco.
Teď už ´sem jen taková babka-chňapka.
– Ale vypadáš dobře.
Hele, nech si ty kecy, cucáku.
´Seš stejná držka jako ten muj kluk.
(Odehrává se v říjnu 1997)
Přísedící šeptem: To je nepříjemná otázka,
nemáme co odpovědět, pane generální řediteli…
Generální ředitel do mikrofonu: Dámy a pánové,
kolega mi právě sdělil, že ve vedlejším sále je připraveno
bohaté pohoštění. Stoly na vás čekají. Navrhuji
ukončit jednání a otevřít další bod dnešního večera,
a sice slíbený raut, na který se všichni těšíte.
Jste pro?
Všichni kromě jednoho: Ano!
(Pepíku,
jedeš tam hlavně proto,
abys navázal nový obchodní známosti,
a podle toho budeš hodnocenej.
Tak to nezlehčuj a
snaž se!) …a teď, když už to začalo,
nevycházej z hlavních dveří,
tam se hroutí prostor –
placení plných cen,
hledání dvoukorun před výplatou…
Tady máme komunismus!…
Marxe? Toho nikdy nepozvem!
Krevetová podlaha! Šunkový vzduch!
Výtahová šachta humrového cocktailu!
(Pepíku, jez, kdo ví,
jestli se sem eště někdy dostanem…)
Po klavírním triu nastoupil dixieland bez bicích a basy,
skromně se stulil do rohu okolo křídla a hrál
měkčeji než za Bixe Beiderbecka…
…ten nejmocnější sultán tady
vypadá jako teplý dalamánek vytažený z trouby;
při vstupu do sálu mi podal ruku,
báječně jsme si popovídali,
řekl mi dobrý den,
já jemu taky,
a hned šli další;
můžu se tím vychloubat, než ho odstavěj kvůli senilitě.
Téda – jsem tu zaručeně ten poslední;
za mnou už je jen pingl, co sleduje číši v mé ruce,
aby mohl přiskočit a zeptal se: Smím pánovi dolít?;
jsem hovnivál na bobcích vysoké zvěře,
ale machrování už mi jde!
(Pepíku, věnuj se támhletomu pánovi,
seznam ho s někym, snaž se…)
Jasňééé! Podejte mi flašku šampáňa
z toho plechovýho kýble, nebo jak se to správně menuje,
naskočim na ní, hrdlo dozadu,
viněta – sedlo,
kraje dna vokšíruju kravatou,
pořádně zakarbuju,
a teď zezadu vytáhněte špunt
a jedééém!!! …Dobrý den, dovolte, abych se vám představil…
(Chci se rovnoprávně dostat mezi vás),
chci mít také takovou dámu
se skopovými slzami na krku,
odtažitou, půvabně rozmarnou,
v dvouosminověprůsvitné sukénce elastické,
spíchnuté z pánských předkožek;
a proto budu
dřít jako mezek místo spánku…
…a za pět let:
Z hlavy si odvíjím přadénka,
teple se jimi obmotávám,
můj sen je mnohostěn,
cílené bití nevnímám,
pluji (nízký tlak) výdech,
tekoucí mysl nic nezaměří,
snaha – nula,
odpověď – nula,
povinnost – záporná čísla,
mizím přímo, bez pokusných mizení;
takhle už to nejde dál…
Zpět na večírek.
Zatim sem vyspalej…
(Pepíku, dojdi si támhle za ten paraván,
dávaj tam výbornou zmrzlinu,
takovous eště nejed.)
…a na záchodě
hájení sedmeráci stojí na zadních,
močíce do voňavých mušlí,
a jejich bezstarostné větry
drnčí do napnutých kalhot…
…úl hučí, plochy se opocují,
za bříško se teď nikdo nestydí,
opasky povolit a
hurá do zástupu
na vepřovou hlavu, z níž se ještě kouří, a
vrchní naznačuje učňovi,
ať klidně krájí tlustší plátky –
je toho dost. Mňam,
podal bych vám ruku, ale mám ji umaštěnou,
vy jste ten, co se stará o seznamování hostů?
Jen tak mezi čtyřma očima, co ten váš starej?
Slyšel jsem, že se to s nim nějak houpe.
A vůbec s váma se všema, co jste pod nim.
Pepík v duchu: No,
já jsem to taky slyšel,
proto tolik jíme.
Pepík nahlas: Pokud mám informace,
všechno je v pořádku a zůstane to tak,
už jste okusil tamhlety plněné broskve?…
…a okusil jste tamhletoho plněného pána?,
je to nejbohatší člověk v kraji – tedy až po vás –
a pokaždé se tady nadlábne k prasknutí,
třeba by vás také snědl a mohl by z toho kápnout
oboustranně výhodný obchod, co vy na to, dáte si?
O mně si můžete myslet, že jsem párátko…
…co se týče dixielandu:
Trombonista se přežral a ochotnicky zasípal:
Už na mě zase de astma, musim domu pro prášky;
kornetista doladil basu,
banjista zasedl za bicí, klavírista
otevřel křídlo, co to šlo, a
s klarinetem navrch to rozjeli docela zostra;
manželské páry vylizují podnosy nastojáka;
společnost řídne čpíc šampaňským…
(…zezadu rozjařeně: Tak, Pepíku, jak se ti to líbí?
Nó, dobrý, ale neměli bysme už jít?
Řidič na nás v autě čeká vod půl desátý.
Jen ať čeká, je to jeho práce, ha ha. – Ježišmarjá, Fando,
ty jseš tu taky? Jak to tam u vás vypadá, dobrý?)
…a náhle jsem v lesku stříbrné vidličky
spatřil Svatého Muže, kterak vše přehlíží s chápavým úsměvem.
Pravil jsem šťastně k Němu: Již mi bylo od žaludku nevolno ze všeho zde,
blahořečím Osudu, že mi zjevil právě Tebe, ó Spravedlivý;
to proto na ně shovívavě hledíš, neboť je už vidíš v Pekle, že ano?
Jsi přece pravověrný křesťan…
…Jsem, odpověděl On,
ale jmenuji se Kléméns Alexandrijský,
a já si Matoušovu 19:24 vykládám takto:
Pokud boháč umí bohatství svého správně užívati,
spasen bude, zrovna jako chuďas!
Nehorši se na ně, chlapče,
jsou to ještě děti,
co bys chtěl – sedm let od převratu…
TY SÁM SEBE ZPYTUJ,
hříšníče z nižší střední vrstvy! Kolikrát
právě tebe viděl jsem v kabince peep-show,
kterak minci dvacetikorunovou do dírky pod okénkem vhazuješ
a dívku prostopášnou k jednominutovému obnažování tímto přinucuješ,
abys pak z podniku neřestného prchl zbaběle,
potřebných tisícovek nemaje k ukojení zaměstnání jejího,
a dírky nozder chvěly se ti smyslně, zatím co ona
znovu čekat pořádného šamstra musila …
…a kolikrát snícího jsem tě přistihl,
kterak s Ďáblem se bratříčkuješ,
aby prsty na kytaře tvé běhaly co šicí stroj,
a pak obcházíš věhlasné jazzmany a říkáš jim:
Chlapci, eště vám to nejde,
další cédéčko si nahraju sólově;
pilně cvičte a já si vás napřesrok možná přijdu poslechnout…
…a kolik už jsi toho tady dneska sežral,
a přitom na rozdíl od Nich, Ráji zaslíbených jak na Zemi, tak v Nebi…
…jó, holenku, jemuž Peklo olizuje paty,
buď se dej cestou bratra Františka,
anebo nemachruj!
Přísedící šeptem: To je nepříjemná otázka,
nemáme co odpovědět, pane generální řediteli…
Ředitel šeptem: Tak jim dáme nažrat,
a tamhletoho chudého šášulu tu ještě přetrpíme,
aby měl podle čeho dopsat básničku.
A nahlas do mikrofonu: Dámy a pánové…
·