Od února žiju jako ve snu
denně říkám si že ke dnu klesnu
že se neudržím na hladině šílenství
neboť bezpochyby šílený jsem – víš?
Šílený z těch láskyplných počtů
že žil jsem před a žiju po tvém letopočtu
Když má touha po tobě dostupuje vrcholu
když se dusím
vytáčím nazdařbůh tvé telefonní číslo
Nejsi doma
zvonek zvoní
vznáším se nad postelí v níž jsme se milovali
osahávám nábytek
přehrabuji tvé noční košile
smyslně olizuji porcelán
Nikdo neodpovídá
Zavěsím
Na počítačce mého srdce naskočí
další jizva
Za nezamčenými dveřmi
(maminka usnula)
tisknu se k tvému tělu
jak ovce k ovci
v ohradě poslední noc před porážkou
O ulici dál
číhá Karel Hynek Mácha
až si paní Šomková odskočí
a Lori mu hodí na postel
záchranný pás
Máme vstupenky do pekla vedle sebe
a až ke dnu kotle
Miláčku
vezmi si gril a kořenky
pánev a ubrus a prostěradlo
s tvým otiskem naznak
vytlačeným vahou mého těla
Pak to tu všechno zpřístupníme veřejnosti
Smyčku našeho milování
si bude moci pustit každý
vhodí-li minci zvědavosti nebo fantazie
Jenom my dva ne!
Miláčku
mým úhlavním nepřítelem je páteční noc
Ležíš v cizí posteli
a mě drtí mozek žárlivost a kosmické záření
Miláčku
mým očistcem je sobota
Jsem tak sám
že na mne nemluví ani sochy
Miláčku
mým předpeklím je neděle
Hodiny se zalykají pískem
vteřiny nabobtnaly
a karavana velbloudů se utábořila
před uchem jehly
kterou vede tenká nitka do pondělí
k tobě
Když se stmívá
když do zahrad
padá chlad
noc bez tebe
surově zebe
a mně se stýská
Když svítá
když nový den
zvedne pochodeň
už na časy
už na tebe se blýská
Nebe se zatáhne peřinou
a já se s tebou
miluju
miluju
a miluju
Ráno zazvoní budík
semeno teče po prázdném břiše
a i bůh se na mne zlobí
Přichází smrt a má tak mlsné oči
a já jí nedokážu odepřít
kapku svého mlíčka na talíři
Přichází smrt a má tak divné zuby
rozdrtí mne na prach
Vidíš?
Ještě víří
Možná si někdo vzpomene
jezdil mezi stanicí tou a tou
Možná si vzpomeneš na kalhoty
až nohy nebudou
Po každém něco zbude
slovo anebo vlas
slovíčko těch co jsme milovali
vlásky těch co milovali nás
Žili tu – byli mezi námi
ale vy jste je nepoznali
i když si s vámi schůzku dali
přišli jak nevítaný host
Pro jiné pršely polibky
pro jiné se rozvírala stehna
nebeská setba zapadala
do zvalchovaných brázd
A přece se uchytil nebeklíček
prootvíral se do vajíček
vašich kvočen
V lhostejné děloze zavíčkován
v plodové vodě načasován
spí stočen
Dávám ti hlavu do klína
zázrak začíná
Vznáším se ve výši tvého srdce
padá ze mne vše co chutná trpce
a má duše – ptáček přesazený z tropů
vzlétá k Jižním křížem pobitému stropu
·