K čemu je dobré teď troubit
do pozounu
– My nejsme jako Oni! –
Já vím, myslels to dobře
Ve víru doby nahnáni v kruhu
jsme všichni v něm – jedno těsto
Je pozdě vybírat z něj rozinky
Kdo jsou Oni a kdo jsme My?
Vrah zůstal vrahem dál,
podvodník napjal plachty po větru
Lháři jen těžko soudný mozek uvěří,
z některých vychází příchuť nevole
a strachu
A pes? Prý po nich ani nezaštěkne
Ale pes přece musí zaštěkat,
jinak by nebyl psem
A tak si štěká v novém převleku
tu a tam před pánem Bohem
Kolik barev, kolik nátěrů pro nové kulisy,
a přece stará barva místy prosvítá!
Kostýmy voní novotou, pod maskou tvář
je stejná
Opona stoupá a zvony bimbají jak na poplach,
už otáčí se scéna, tančí v ní revoluce,
kdejaká běhna se prodá
Jen zpívej, klaune,
své bledé čelo nevrážej doprázdna
Prodavač slibů má v ústech růži,
jenže s tou růží jde i trn,
aby si chránil svou kůži,
na hruď si mluvka připne štít
Tam dole v moři zpívajících vln
vyhaslý koráb
s očima vzkříšených starců
zas tuší chvění pod hladinou
a rozčíslou zem
·