Od buničiny ke křemíku
Theofil Halama
Objevitelé
(výběr z rukopisu sbírky Strmý zvon)
MINULOST
Nemilosrdný živote
vidím tě v tisíci barvách
měnit se z černé na bílou
z ohně na vodu
z jara
na zimu
(a zas smrt)
Klameš
vědomě
i ve spánku
takže všechno je vždy
k nepoznání jiné
*
Po vodě plují dubnový list
i májová růže
zatímco podzimní vítr
už buší do letních honů
To všechno je dosud nemožné
na okolních planetách
a v jiných mlhovinách
protože pozemské statky
jsou rozdělovány
mezi muže a ženy
Naděje jim zametá chodníky
víra přenáší hory
ale láska která jediná
má právo na svobodný výběr
rodí
a nechává umírat
svět
OBJEVITELÉ
Jednoho jitra na Havaji
Dotýkám se dalekohledu jaký kdysi zkonstruoval
moudrý Galileo
V mém však původní optika rozpadla se na pouhý
kaleidoskop
ve kterém hvězdy skáčou sem a tam v jedné rovině
jako na počátku světa
(Zdá se že ani člověk dnes už se nerozvíjí
i když byl vybaven na delší dobu než
moře
měsíc
a hvězdy)
Jak však s tím vším souvisí můj nástroj vidění
dalekých světů
jehož čočky (přední i zadní) teď zazdil
vesmírný prach
I šňůra kolem krku se mu časem vytrhla
z kovového oka
a zbytek tvárného těla pokryly částice
z kosmických trysek
(zažil co se přihází některým lidem
že když vyvětrá srdce
vzdálí se i vize)
Už řadu let do této svobodárny nevstoupil
nikdo kromě žluklého vzduchu z otevřeného
mrazáku
a vyzařování z kliček podobných zárodkům
pěstěným pro případ biochemické války
Tak ponechán na pavlačovém stole můj triedr
zůstal přivrácen hledím do balkonní zdi
(jaké na Havaji říkají lanai)
aniž kdy zahlédl flotilu kapitána Cooka
zatímco já jsem od břehů téhož Pacifiku
pouhým
okem spatřil ještě jinou
dosud
NEZAMAPOVANOU ZEM
POSELSTVÍ
Stromy jsou chrámy pro ptáky
a jako jim chce se zpívat
básníci píší verše
na zlaté listy
do schránek lidí
o tom co vidí doma
ve vesmíru
a v duši
neboť tak prudkými prostupy
slunce
jako dnes ráno
oplývá podzim málo
*
Moje šance k přežití dešťů
a zim
věkem se smršťují
zatímco štěstím posedlý drozd
takovou slabost neuznává
(nebere v úvahu nemoc ani svůj
blízký
nezvěstný skon)
protože jeho srdce bije jak
nahý zvon
a nám se zdá
ŽE ZPÍVÁ
STRUNY
Jaký rozdíl je mezi klavírem a kytarou, zeptali se jednou Carla Sandburga.
Žádný, odpověděl básník. Oba nástroje jsou vpodstatě bedýnky, které mají
schopnost se rozezvučet s tím rozdílem, že jednu si můžete vzít i na cestu.
Člověk zní lépe když na něco hraje
než když jentak mlátí slámu prázdnými slovy
Vzácní jsou lidé kteří ke zdařilým tónům
napíší vhodný verš
neboť jak známo
na počátku bylo slovo
*
Kytara je bedýnka která se rozechvívá
pod dotekem kastilské růže
jako strom v objetí jarního slunce
nebo mramor v rozpuku
ženy
*
Ten hudební nástroj par excellence hlídá
pár nevlastních sester
jako Loutnu (provdanou za avantara Krišnu)
Citeru (vdovu po řeckém Apollonovi)
a jednu mladší která se jmenuje Bendžo
(snoubenku pro Waldemara)
Harfa patří ženě
Nejvášnivější kvintu ze všech
vyhraje ovšem Kytara
v Montoyově
MALAGUENĚ
·
Zpět