Milan Hrabal

1. Jsem přesvědčen, že tištěná kniha přežije nápor elektronických médií. Ale bude jím nepochybně ovlivněno její postavení. Stane se skutečně vzácnější, ale zůstane potřebnou. Elektronická podoba nejspíš zvítězí u slovníků, atlasů, jízdních řádů, telefonních seznamů, katalogů, příruček a naučných knih. Knižní verze zde budou užívány jen v případě dlouhodobější nedostupnosti zdroje elektřiny. S ostatními knihami - především beletrií - by to mohlo být asi takto: na internetu si potencionální čtenáři nalistují zajímavé tituly, pročtou je a rozhodnou se, které by chtěli mít pro svou intimní potřebu v hmotné podobě. Ty si koupí a vychutnají "po starém způsobu".
   Kniha je tichý, nenáročný společník, nezávislý na přípojkách elektřiny nebo alternativních zdrojích. Díky této své nezávislosti s námi jde kamkoli, kde je nám dobře. Mám přátele, kteří čtou ve vlaku, ve vaně, na toaletě, v parku, v posteli a někteří dokonce i za chůze. Na většině těchto míst si mobilní hardware sice dovedu představit, ale je to zatím většinou dost nepohodlné i přes existenci laptopů a dálkových ovladačů.
   Kniha je svébytná "bytost" - má svou vůni, dotýkáme se jí a ona nás, můžeme ji potěžkávat, hýčkat, zneužívat k různým "mimoliterárním" službám (improvizovaný lis na květiny, podložka pod diaprojektor, úschovna utajených bankovek, schrána pro fotografie...), protože je nám cele oddaná, bez špetičky odporu, bez poznámek typu "nastala chyba v aplikaci programu..." či "tato adresa neexistuje". Stačí rozevřít ji na kterékoli stránce a prostě číst.
   To všechno jsou důvody, proč jsem si jist, že tištěná kniha bude mít své čtenáře i v dobách, až všechny nevýhody "elektronického čtenářství" odstraní technický pokrok (elektrická pilulka do počítače s výdrží deset let, vodovzdorný PC apod.), až surfování po nástupcích internetu bude levnější, než pořízení a skladování papírových knih.

2. Pro autora poezie je na elektronickém publikování (zejména prostřednictvím internetu) přitažlivé to, že "vydání" má nekonečný počet "výtisků" a dostane se (byť podobně jako u jiných forem poněkud náhodně) k mnohanásobně většímu počtu potenciálních čtenářů. Hlavním limitem je zde vedle kvality textu vlastně jedině jazyk - a pak skutečnost, že většina dnešních tradičních čtenářů poezie není na příjem elektronické literatury vybavena. Je to tedy spíš cesta za čtenáři novými. V tom je riziko i půvab.
Mé dosavadní zkušenosti s elektronickým publikováním jsou nevelké. Polsko - český výbor z mé poezie nazvaný Erotikon/Erotyki zveřejnila varnsdorfská firma SeverNET na svých www stránkách (www.erotikon.vdf.cz). Sám na internet připojen nejsem, ale ozvali se mi lidé, kteří tuto možnost mají a mých textů si tam všimli. (Na rozdíl od tištěné verze!)