Ivan Kraus

1. Nevím, zda tištěná kniha je nesmrtelná a domnívám se, že v době, kdy technologie se vyvíjí za jediný rok rychleji než kdysi za patnáct až dvacet let, tuto otázku může sotva kdo zodpovědět. Jsem však přesvědčen, že kniha v té či oné podobě, nebo v obou, zůstane stále jedním z hlavních pokrmů duševní stravy.
   Pokud jde o estetický prožitek, nemohu to porovnat, protože čtu jen knihy tradiční, tedy tištěné na papíře. Elektronický text znám ne v knižní formě, ale jako časopisy, mezinárodní tisk, nebo informace v antologiích. V tom ohledu jdu částečně a rád s dobou. Také na počítači píšu, a dokonce tvrdím, že kdybych měl psát dosud na psacím stroji, asi bych toho už nechal. Počítač mi při psaní vyhovuje. Ale chápu každého, kdo dá přednost psacímu stroji. Nesmlouvavý odpor vůči digitální literatuře a počítači, pokud ji vysloví psavec, považuji však za pózu a dovedu si představit, že i pravěcí sběratelé plodů se chytali za hlavu při pomyšlení na epochu lovců.
   Mně by, pokud jde ale o digitální knihu, vadilo, že nemohu ke knize čichat, což u starších knih rád dělám. Krom toho čtu rád večer v posteli a kniha mi padá často z ruky – takže nevím, zda bych se tou digitální nezranil.
   Možná že svou roli sehrají i jiné aspekty, například bytový prostor. Dnešní, těžko transportovatelné knihovny o mnoha svazcích budou zřejmě v nevýhodě proti diskům, které už dnes pojmou až 6000 svazků. Člověk budoucnosti se bude moci snáze stěhovat, ovšem pro toho, kdo bude chtít dát najevo, jak je sečtělý, či intelektuální – na první pohled, to bude horší – knihovna o 6000 tradičních svazcích je mnohem viditelnější než pouhý disk.
   Nakonec bychom neměli zapomenout na to, že možná právě elektronická kniha přivede k četbě tu mladou generaci, která žije kompjutry a která ale jen sotva navštěvuje knihkupectví. Nelze vyloučit, že pak budou vedle sebe existovat oba druhy knih, aniž bychom se museli obávat toho, že nová forma starou vyloučí. Podobně jako rozhlas a rozhlasová četba nijak neublížila tradiční knize, spíše naopak.
   Konečné rozhodnutí o užitečnosti té či oné knihy zůstane nakonec čtenářům.

2. Přitažlivost elektronického publikování spočívá nepochybně hlavně v tom, že umožňuje a usnadňuje velice práci všem vědeckým pracovníkům. Zpřístupňuje jim nejen vědeckou literaturu, časopisy a archivy, tedy materiály, které by museli pracně vyhledávat po světových vědeckých centrech a univerzitních knihovnách, ale dává jim například možnost vyhledat a konfrontovat vědecké publikace, které už existují a které se týkají jejich vlastního tématu. Elektronické publikování tak umožňuje kooperaci jak jednotlivců, tak celých vědeckých týmů. Přesvědčil jsem se o tom v rozhovorech se specialisty v oboru medicíny, kteří mi potvrdili, že jde o nesmírné ulehčení práce a ušetření času. Platí to však pro všecky vědecké obory, protože v současné době by jinak tato práce a výzkum nebyly prakticky možné. Například lékař-specialista na kloboukovou problematiku musí sledovat a konfrontovat své výsledky s výsledky jiných odborníků nikoli ve svém městě nebo ve své zemi, ale celosvětově. Musí mít kromě toho přístup k publikované literatuře na dané téma a k článkům, uveřejněným v odborných časopisech ve světě. Hrubě řečeno – nalézt kupříkladu způsob, jak léčit Alzheimerovu chorobu by bez dnešních elektronických možností trvalo o řadu let déle.
   Význam pro literaturu, tedy beletrii, je zřejmě nepoměrně menší.
   Domnívám se, že je to spravedlivé, protože nejvýznamnějším románem nebo dramatem doby je právě věda. Kdo netrpí autorskou sebestředností (choroba zcela neléčitelná i v digitálním budoucnu) a nepřeceňuje tedy význam psaní nebo význam psaní o psaní druhých, bude patrně souhlasit.