František Niedl

1. Nevím, zdali je tištěná kniha opravdu nesmrtelná, ale nemyslím si, že bude v blízké budoucnosti vytlačena knihou elektronickou. Zatím přetrvala tisíciletí, pokud budeme ke knize tištěné počítat i knihy ručně psané a svitky. Navíc si myslím, že tato dvě média mohou vedle sebe docela dobře žít, propojovat se a podporovat. Zrovna tak, jak tomu bylo při vynalezení fotoaparátu, kdy by se na první pohled mohlo zdát, že klasická malba na plátno má odzvoněno jako něco archaického a ve své podstatě přežitého. Nestalo se tak a obě umělecká i užitná odvětví žijí vedle sebe jako svébytné fenomény, které se dokonce někdy prolínají ve formě koláží a obohacují tak obě odvětví.
   Nezaniklo divadlo, když vznikl film, ač to mnozí předpovídali. Obojí je obohacením. Film nabídl ohromné dobrodružství poznání, rozletu a možností, divadlo uchovalo divákovi neopakovatelný kontakt s hercem.
   Je pravda, že s příchodem televize klesla návštěvnost kin, ale kino jako takové nezaniklo, protože zprostředkovává mimo jiné kolektivní prožitek a to je něco, co televize nemůže zajistit. A tak bych mohl pokračovat.
   Co se týče druhé části otázky: Kniha tištěná je kamarád a zhmotnění myšlenek. Přináší něco, co (zatím) počítač nedokáže. Mohu si ji vzít do postele, do lesa, k vodě. A v neposlední řadě, ji mohu vložit do knihovny, kde přinejmenším dělá kulisu v interiéru mého bytu či domu. Je to jako s virtuální realitou. Rozhodně bude zajímavé prožít sex na virtuálním trenažéru a mnohým tento způsob sexu dá určitě poznat i rozkoše, které ve svém životě nikdy nepoznali a nepoznají, ale on zase takový sex in natura s takovou opravdovou..., ale to je už zase pro jinou úvahu.
   Co se týče elektronického textu, jeho možnosti jsou nevídané a současný stav jeho užití bych přirovnal k možnostem a používání papírového letadla pana Bleriota na počátku dvacátého století. A podíváme-li se na letectví dnes... Navíc nevidím jako nemožné a dokonce si dovedu představit, že v blízké budoucnosti chytrá tiskárna instalovaná u jakéhokoliv domácího PC dokáže v krátké chvíli uživateli takovou knihu převést z knihy elektronické na knihu tištěnou. A ejhle, už i ten, kdo chce knihu jako svého kamaráda, nemusí civět do studené a neosobní obrazovky a sebere se a půjde se svou knihou třeba do toho lesa nebo do...
   A pak je tu samozřejmě ještě jedna možnost, a to že v budoucnu bude vynalezen počítač, jenž bude vypadat jako kniha, bude se moci přeložit jako kniha a v něm budu moci vyvolat jakoukoliv knihu a šup a už jsem s ním zase v lese. Pak by samozřejmě mohlo být zase všechno jinak, než jsem řekl na začátku. A nebo... ale už dost – nejsem věštírna Delfská.

2. O některých aspektech jsem se zmínil už v předešlém. Jen bych chtěl znovu vyzdvihnout jeho neomezené publikační možnosti. Nejen co se samé tvorby týče, tak i jejího šíření. Uvedu malý příklad.
   Sám jsem začínal s psaním samozřejmě v době, kdy rukopis byl opravdu rukopis psaný tužkou nebo perem. Celý proces bych shrnul do třech hlavních bodů:
   a) tvůrčí proces, což je samotné psaní ať už jakoukoliv formou,
   b) nekonečné přepisování na psacím stroji, opravy, úpravy, překlepy a další korektury – brrr...,
   c) a další dohadování se s nakladatelem (někdy ne), že to moje je zrovna to pravé – taky brrr...
   Při realizaci textu v elektronické podobě se pro mne bod a) stává úžasnou jízdou ve sportovním voze, protože bod b) prakticky též odpadá a to, co z něj zbylo, se stává zajímavou hrou, a bod c) odpadá úplně, protože se mohu stát vlastním vydavatelem a v podstatě i díky této formě mohu být osloven vydavatelem kdekoliv na světě (bohužel zatím jen tím, který umí česky). Dostává se do popředí objektivní názor a ustupuje subjektivní, kde hrají mnohdy hlavní úlohu pokřivený úhel pohledu, či komerce.
   K poslední části otázky: Nepříliš. S PC jsem se začal seznamovat teprve před pár lety a díky mému podnikatelskému zaměření se jednalo převážně o primitivní úkony spojené s prací s příslušným programem, jako například obsazování hotelů, tvorba zasedacího pořádku v autobusu, vyplňování voucherů a psaní faktur, které byly dokonce i někdy zaplaceny. K psaní literatury jsem začal počítač používat až v nedávné době. A stále znovu a znovu poznávám jeho neskutečné možnosti. Sám se chci připojit na internet a vytvořit své vlastní stránky. Nabízel jsem tuto možnost svým kolegům z Jihočeského klubu Obce spisovatelů, ale zatím převládly spíše rozpaky. Jedna budějovická firma zabývající se těmito službami, nám nabízela (aspoň pro začátek) tuto službu z titulu vlastní propagace zdarma, přesto tato nabídka nějak zapadla. Doufám, že se svojí snahou budete úspěšní, a upřímně vám to přeji.