Ivo Odehnal

1. Potíž při odpovědi ztěžuje víceznačnost slova: každá kráva má také knihu, ale po její nesmrtelnosti se nepídíme. Zatímco kniha v krávě nemá tedy nic společného se zadaným srovnáním, podobnost mezi knihou tištěnou a knihou elektronickou je dána materiálem, písmeny, slovy, větami, tvořícími podstatu knihy an sich. Potištěné archy papíru zorganizované do knižního bloku a svázané v pevných deskách lze však jen těžko srovnávat s prostředkem digitálního záznamu a textového přenosu.
   Proto se domnívám, že historicky kniha zůstane knihou, digitální elektronické systémy se budou dál vyvíjet a půjdou svou cestou, bez soutěžení a konkurenčního boje.
   Jistěže, srovnáme-li co do podobné velikosti notebook či laptop napojený na internetovou síť a vysávající informace ze světových knihoven – s klasickou knihou, srovnáváme nesrovnatelné. Tradiční gutenbergovský produkt má sice známé romantické přednosti, kosmickému obsahu elektronického média však konkurovat nemůže.
   Teprve půl století jsou známy myšlenky otce kybernetiky Norberta Wienera. Jím způsobený převrat v oboru informatiky a computerizace postupně způsobil, že se z tradiční tištěné knihy stává málem archeologický předmět či objekt, ne nepodobný pět tisíc let starým hierogramům na stěnách pyramid, které však díky (vinou) problémům s jazykem, neznalosti významu slov, zůstávaly pro nás němé až do objevu Rosettské stély před dvěma stoletími (že etruská poselství čekají dosud na rozluštění, je jiná otázka).
   Z těchto skutečností je patrná obecná závislost i souvislost mezi texty a prostředky šíření textů.
   Až budou vyvinuty mimojazykové, mimotextové, mimoslovní přenosy pocitů, myšlenek (odkrytí genetického kódu tomuto nasvědčují), zastaralé systémy spočívající na slovní (textové) mechanice budou nahrazeny systémy dosud nedefinovanými – a pak se i elektronická kniha, stejně jako její předchůdkyně kniha tištěná, stane artiklem starožitnictví.

2. Přitažlivost elektronického publikování spočívá pro mne v tzv. neomezených či nedozírných možnostech představit své názory, myšlenky, texty, dílo neomezenému společenství; dát je k dispozici světu, v případě nedisponování světovými jazyky alespoň svému národu.
   Možná, že je to naivní představa, ale možnost projevit svůj hlas a možnost být snad vyslyšen kdekoli a kdykoli v rámci stále se rozšiřující mezinárodní sítě – to je prostě fantastické.
   Vztah poskytovatele informací a jejich odběratele má zajisté své problémy. Zatímco ve vztahu autor – kniha – čtenář je nejtěžší knihu prodat (nikoli napsat a vyrobit), což je důsledkem a průvodním jevem konkurence v tržním systému, v přeplněné internetové síti je nejobtížnější správnou a potřebnou informaci, žádaný text, operativně vyhledat a nalézt.
   Vyhledání potřebné informace v přehuštěné a přeplněné digitální elektronické síti, rozšiřované každou sekundu o nová sdělení, dělá z procesu nalézání a objevování informací velké dobrodružství, které je časově nesmírně náročné. Tyto těžkosti mají své fyzikální opodstatnění. To, co proběhne v čase, nelze nikdy v témže rozsahu reprodukovat. Svízel spočívá ve zhuštění, časovém zvládnutí, utřídění, výběru. Z množiny možností je z logiky věci přístupný jen zlomek, ale právě vědomí možnosti možností je na internetové síti – a publikování v ní a lovení v ní – to nejfantastičtější.