uměl bych dál dozpívat to
co u vína jsme začali
ale džbánek prázdnem prasknul
a my nevíme kde jsme přestali
***
potulné zamyšlení opřené o polštář
a ticho je ryba
vánoční kapr
upálený při svíčkách
***
až zapomenu jakou barvu má sníh
přivážou mi na ruku provázek
to se dělá – mrtví aby neutíkali
tak rychle na onen svět
***
otvor okna (se stromem)
zásmutí skloněné k ránu
a než poslední tmu nabrali
byl ukřižovaný v okenním rámu
***
vynášíme pokoj před dům
a na ticho bílíme stěny
smažme se a tíhou zimy
proneseme bílé pleny
***
ve stromu tělo tvé vpletené
na okamžik nespatřené
tvé tělo jařabí – dobrý bože
jak krásně ten cimbál zní
***
divná ramena
s krví a rýhami
to v zimě mě vpletli do křoví
a do rána kamením bodali
***
dnes škubají si andělé peří
a lidem pro potěchu dají
zlou krajinu bílou bolestí
zase po celý den krutě sněží
***
jsou lidé před kterými mám duši nahou
a nic či málo z ní
a ta holá pravda říká že jsme
básníci trnem probodlí
***
skřípečky v noci jsou
zvučíky až ráno
zvučík je na ořech šlapat
a skřípeček je pavouk po podlaze
***
až budeme mít jazyk od pití dřevěný
teprve potom budeme básně i číst
to abychom mluvit nemohli
a nerušili slova slovy