Honza Petružela
Čtyřverše
 
***

uměl bych dál dozpívat to
co u vína jsme začali
ale džbánek prázdnem prasknul
a my nevíme kde jsme přestali

 

***

potulné zamyšlení opřené o polštář
a ticho je ryba
vánoční kapr
upálený při svíčkách

 

***

až zapomenu jakou barvu má sníh
přivážou mi na ruku provázek
to se dělá – mrtví aby neutíkali
tak rychle na onen svět

 

***

otvor okna (se stromem)
zásmutí skloněné k ránu
a než poslední tmu nabrali
byl ukřižovaný v okenním rámu

 

***

vynášíme pokoj před dům
a na ticho bílíme stěny
smažme se a tíhou zimy
proneseme bílé pleny

 

***

ve stromu tělo tvé vpletené
na okamžik nespatřené
tvé tělo jařabí – dobrý bože
jak krásně ten cimbál zní

 

***

divná ramena
s krví a rýhami
to v zimě mě vpletli do křoví
a do rána kamením bodali

 

***

dnes škubají si andělé peří
a lidem pro potěchu dají
zlou krajinu bílou bolestí
zase po celý den krutě sněží

 

***

jsou lidé před kterými mám duši nahou
a nic či málo z ní
a ta holá pravda říká že jsme
básníci trnem probodlí

 

***

skřípečky v noci jsou
zvučíky až ráno
zvučík je na ořech šlapat
a skřípeček je pavouk po podlaze

 

***

až budeme mít jazyk od pití dřevěný
teprve potom budeme básně i číst
to abychom mluvit nemohli
a nerušili slova slovy