Po staletí ti dávali a brali
tvou tvář, město na černé řece

Přesto se ale nejvíc podobáš
dítěti potulného písničkáře
které si hraje v rozvalinách domu
ve špatně padnoucích šatech
po anglických lordech

Dítěti, které bezděky nalézá
pod oloupanou omítkou
motýly pestrých barev
a každý večer pro ně složí
novou píseň, již pak zpívá
na pobřeží

tvá píseň nestojí ani půl pence
jako kdysi mýto přes tvůj pěší most
Tvá píseň, tak jako tvá duše
vznáší se ulicemi zadarmo a volně

Glendalough

Hřbitov tu nebyl odjakživa
Sedm kostelů v údolí
skýtalo kdysi útočiště živým

Povlovné svahy hor
k rozvalinám se obracejí
a zlaté kvítí, fialové keře
planou tak jasně na zelené trávě
jako by celá krajina
měla nad sebou svatozář

Kříž svatého Kevina
ohladil déšť do dokonalé prostoty
Strop katedrály dávno už
ustoupil nebesům
Jen štíhlá kulatá věž z kamene
vzpíná se stále do výšky
podobná touze
po světech nad oblaky

Newgrange

Na širé pláni, nad níž za noci
jasná souhvězdí se scházejí
na nebi nezastíněném horami
zdvihá se jako hádanka a znamení
podivný pahorek

Před vchodem do svatyně
uvidíš obrovitý balvan
s kresbami spirál

– výzvu poutníkovi
aby se na chvíli zastavil
a uctil tajemství těch symbolů
než vejde do vnitřního prostoru

Dlouhá nízká chodba
vede ho do klenutého domu duchů
nad půdorysem kříže

O svátku zimního slunovratu
proniká škvírou nad vchodem
paprsek slunce do svatyně
již ozařuje teplým jasem

Tak rodí se na zemi světlo znovu a znovu
Tak starý věk zaniká a nový přichází

Galway

V zálivu s mořem stříbrným
labutě plavou pod Španělskou bránou
Křik vran a racků neruší
zpěv hudebníků, kteří stranou

na rohu hrají dávné písně
Zvuk jejich dud a kytary
mísí se s hlukem v ulicích
kde žije jazyk prastarý

Domov tisíckrát opouštěný
vždycky tě zpátky přivolá
A vždy se ti zdá beze změny
jak hory kolem dokola

jak pohled na Aranské ostrovy
poslední výspu keltských písní

Lough Corrib

Katedrála se zelenou kopulí
zkrásněla kouzlem zlaté vody
"Corribská princezna" se vzdaluje
od břehů spolu s labutěmi

Šedá ošklivá kačátka
drží se maminek jak velkých bílých lodí
Míjíme s nimi starý hrad
jemuž se břečťan šplhá na cimbuří
a klášter dávno opuštěný
v zeleni košatých vrb a olší