Jaroslav Šlejmar
Kirie misererre nóbis
 
Bylo to v březnu na sklonku století penicilinu a holocaustů
Pokojem létaly labutě
Měnily se na ledňáčky plameňáky slavíky a pávy
také na tropické motýly
kteří navazovali známosti s vázankami
zaplétali se s nimi
vytvářeli strakaté svazky
celé toto pestré společenství
odlétalo do obrazů expresivních malířů
Karibští hadi omotávající paže těch dvou
všechno předem věděli
nicméně ničemu nezabránili
naopak přilévali vonné oleje do ohně
Medvídek Koala Coca cola
opatřený cedulí – PARADIS – příkaz vstupu!
Panáčkoval v rohu manželské postele
která jim nepatřila
Principál toho spektáklu vyvolával pronikavým hlasem:
– Říkejte si co chcete ale láska
i ta prokletá
je stejně majstrštyk

Inu ovšem – Harlekýn a Kolombína
Propůjčovali svá těla k vytváření roztodivných obrazců
rozmanitých názvů
například – Průnik šachovnicí
– Všechno o všem v kostce
– Všechno o TOM
– A kostky byly vrženy
Celé to bylo trochu pošetilé
jako když hrají R. E. M. s Davidem Bowyem
tahací harmoniku
na hasičském bále v Těních
Ano rozhodně při tom všem
na sebe trochu mysleli
trochu se před tím neviděli
trochu se o ni bál
proto do omrzení opakoval
– tolik jsem na tebe natěšenej –
trochu mu věřila

Jako poslední
k jejich korálkovému ostrovu připlul
holandský malíř Vincent V. G.
Obklopil je svými obrazy
z nichž některé
například ten o slunečnicích
vznikly na jejich počest

To už svítalo
vystoupili ze sebe jako z tramvaje
odjíždějící do Dominikánské republiky
Na obzoru zbledl hvězdný prach
Děti které nepozvali dále
Odplouvaly do souhvězdí váh

Est profecto Deus, qui quae nos gerimus,
Auditque et videt.
(Je rozhodně bůh, který slyší a vidí, co děláme)

Této noci
daleko na východě
tichounce jako křepelka
umřela mi maminka

Kirie misererre nóbis