Dost přírodo Jsi krutá matka
představ
neboť i místo kde se narodila
báseň
polibkům je cizí
jak kdyby sama země
ztratila paměť
a cokoli se stane
zmizí beze zbytku

Už sem nepřijdu hasit vápence
skal
a pálit cihly z purpurové
žuly
Obsáhl jsem vás hrdé útesy
obnažil břehy
vysál panenské duny
Znám vás všechny po jménech
volavky a racci
sekvoje zbabělé kuny
i vás příšery nedostupných
hlubin

Připusťme že to jen předstíráte
jak svět žije sám
a všichni pro sebe
že občasné záchvaty lidské
dobrosrdečnosti
jsou jen sebevražednými pokusy
o zachování života
ve vesmíru očividně

mrtvém

Jakých zázraků bude ještě třeba
aby se protony vodíku
přestaly zhlížet
v atomech helia

(a slunce svítilo dál)

Kolik vzduchoprázdna je zmraženo
v mytických svítilnách hvězd

Svátek Valentýna

Když se vysvléká bůh
je to duha
a horská strž
zdotýkaná sněhy
má tváře
jejichž zrak

neprozrazuje děs

Mám na mysli boha
něhy
k němuž se vzpínají
kostelní věže

ale jeho vnad
dotknout se může
jen les
slunce
moře a snad

i sluha

který mu otevřel
dveře

Boží muka

Ježíši Kriste
v ohnivém kotouči kaštanů
zjevil ses pohanu
Stařenka šla a zvedla kus chleba
Víry je třeba

Ježíši Kriste
co tam čteš na tom plakátu
Šostakovičovu kantátu
Válkou a morem začíná první
věta
Kdy bude konec světa

Ježíši Kriste
v neděli hoří ti lampička bílá
Boženka tentokrát nedonosila
ale donosí
Ženy se o lásku neprosí

Ježíši Kriste
kterépak je to tu zastavení
když císaře římského dávno už
není

Ani té lavičky

(ani té hubičky)

Říjen

Tak co ti přinesu
čím připomenu
čtyřnohé říje

v přesličkách

Ruce od hrnčířské
hlíny
boky sebevědomý
pohled do krajiny
(hýždě hlemýždě)

Řekněte beránci
černí namlouvači
stačí

Co přidat k řepám
úst
kolínkám slámy

k domovní bráně
u které vepři teď
rozrývají stráně

lásku snad

Bohatství

Pomsta je stará panna

a protože dostupní muži
už se utrápili
udělá to lhostejno který

z andělů

Diamantový kočár
budou pak tlačit

ti dva

a střechy paláců
budou se nad nimi
lesknout

Že se tu za bílého dne
narodil

KONKRÉTNÍ BŮH

Pronikavý pohled

Šaty jsou tma
která překrývá
vesmír

Nesměle jí
prosvítají tváře
nohy
a kolena
jak fáze měsíce

i hvězdy

které samy tvoří
monarchii
nejistot

*

Není dost světla
ani tam
kde chtění

JE NAHÉ

Předposlední leč

Kdo se probouzí stává se pánem
snění
(Jistě měl jsem ji rád
ale živit takovou představu
dá se jen ve stavu

nevědomí)

Záludná tíseň doléhá na smysly
i za dne
(co se kde pohne
má nejméně paterý
rozměr)

Zbývá tedy otázka jak prodloužit
život

za hranici

SNŮ

Kresba uhlem

Ráno čerstvě napadaný sníh
jsou obrysy stromů a jiných
věcí důležitých
v knize přírody
na kterých závisí

trvání našich dnů

Od východu na západ závěje
zvýrazňují poselství
Vánoc
Je to nevyplněná směnka
i našich snah
ale patří dětem

Sníh je technický výkres
supernovy slunce
ze které jednou zbude

bílý trpaslík

*

Nahá bříza
vlasy zamrzlých potůčků
pohaslý krb

Lidská srdce jsou vánice
bludných komet
v předvečer