Můj tatínek dusíval struny
k židlím přivázané
aby neulétly

To musel být svátek
a noc

Jen rozpustil žíně
večerní kůň
zafrkal udidlem

Poslouchali jsme lunu
tam nahoře
cvrčka

Často jsem ohmatával tajně pražec
propadající se
k mučírnám kolíků

Zajímavé
Tatínkovy housle
slovutného Paganiniho
voněly vadnoucí travou
v rohu chléva
úlem
i svěšenými křídly hřadujících
zvířat

Připomínaly také
tašku plnou větru

Vždycky jsem věřil
že mohou provrtat vodu
vytepat fólii čistého vzduchu
že dokáží zemi
rozbít o tvrdý kámen

Byly z motýlů
kobylek
dvou lun
a bůhvíčeho

Tatínek nežije

Neurvale kamsi odspěchal
zanechav holení
plné vousisek
na věčnou paměť
nám dětem

Nyní i já
po jeho vzoru
opakuju krouživé pohyby
dospělých mužů

a občas pokradmu
nahlížím do dna skříně
kde mají černé housle
své hnízdo

Za nocí
jež kontrují stínům
a luna
z řetězu urvaná
pobíhá po nebi majíc v patách smečku
beru je do rukou
a hraju

a stále mne trápí
zdali můj syn
dosud nezrozený
mi také uvěří

kdy na hrobě otcově na Staré Osadě
na domě s fasádou
vypadne býčku
z nozder kruh

Mnutí

Když se mi něco pěkného
podaří

když do ticha dřevěného
vyřežu tvář
nebo opravím duši
hracího strojku

dívám se na své dílo
nakláním hlavu
a tajně si zamnu ruce
To mám po mamince

Dělávala to tak
když se jí vydařil
velikonoční beránek

Ale maminka to uměla
se vším
S obědem i s prádlem

Kolik nocí
kropítkem pokřtila
to už nikdo nespočítá

Dovršila-li při žehlení
pyramidu prádla
s hranami jak břitva
než ji odnesla
neopomněla nikdy
naklonit hlavu
a spokojeně si
zamnout rukama

I ona však měla
svoji kalvárii
Nejprve odprovodila dceru
později muže
(jako by i neštěstí
bylo lépe v páru)

Nezbylo než po nocích
lemovat šály

Podobaly se Mléčným dráhám
a byly plné valchy

I usípaným hodinám
se kolikrát už chtělo spát
když noc kokrhala
k ránu
a drzý průvan ji na kost
vypískával

Ale i tenkrát
dokončené dílo
maminka doprovázela na svět
třením teplých dlaní

Oáza

Našemu nebi panoval dvůr
dvoru
zlatá hora

Dřevěný oltář
pobitý mouchami

S vrtulí na vůni
s háčkem zobáčkem

Se stěnami polepenými obrázky
vyštrachanými
ze starých kufrů

Z titulní strany
Světa ve filmu
(ročník 1939)
zubí se Ramon Novarro
milovník

Masařka mu klade vajíčko
do oka
celým létem

V pihovatém zrcadle
další narcisistka
a já

Je tu dobře Bzučí líné
myšlenky a sláma venku přilepená
na chodidle
pomalu stydne

Chlév bučí
nahoře štěbetá zahrada
Vlaštovky vyplňují stěny ozvěny

Dědeček tu dospává svou únavu
mezi napojením dobytka
a obědem

Z jasného léta trčí
vyhaslá fajfka

Chléb

V babiččině kuchyni
bývala kdysi pec

Zbyla po ní jenom
pod podlahou díra
do níž před koncem války
putovaly zavařeniny
a švábi

Chléb se doma nepekl
jenom zadělával
Strniště bosky
bylo na sýpce

I holé tesáky mlýna
tu byly
v měsíčním prachu

Na plotně
kváskem osmělelé
pod bílou plachtou
kynulo těsto

Než ráno sladké žíně rozestřelo
babička je
do slaměnek pasovala

Bez ohně
pod košilí kmín
v sovím průvanu
čekalo na křížalí trakař

Zmoudřelé moukou
líně ležící a dosud neproměněné
zavážel jsem je někdy i já

Z hor scházela hliněná pec
a cestou vysychalo slané hrdlo

Po škole pak
všemi kopci pohnut
přivážel jsem domů
hnědý chléb
co křížem přežehnaný
nesměl ležet naznak
obrácen ke dveřím
kde číhal hlad

Dědečkova stodola

Uprostřed mlatu stával fukar
Byl jsem zde doma odmala
Sláma tu slastné sténala
jak zlatá harfa v něžných rukách

Tady jsem prožíval i muka...
I když ta bolest ustala –
nejedna jizva zůstala
a ve vzpomínkách stejně cuká...

Stodola patřívala hrám
ukrytým v tajném trámoví
Pluje teď jako tichý prám

vonící prachem plevovým
za duší předků někde tam
kam se já také vypravím...

Moravské nokturno

Noc nadýmá se jak slípka
co sezobala
všechna zrnka hvězd

I smrt spí –
má křídla svěšená

A z ticha těžkého
pozvolna roste dřevo na kolíbky
To naděje drobounká
se jedou sevře v pěst

Lunoryt

Luna je prstýnkem
noci

Rozdmýchá ohýnky
očí

Dýchnu na tebe
svlečenou
něžnou měsíční
ozvěnou

Všechno je pravda
Všechno je klam

Do srdce mi ryješ
svůj lunogram

Krajině

Na slaměnou loutnu
ti budu vyhrávat

Jako kohoutek
stojím v poli

Na zlámané hrabačce
plavím se za tebou
dědinami

Hložec

(Prosba ke třetímu prvosmyslu –
to jest ke sladkému moru)

Bez příkor
bez přídruh
vyšel jsem ó z hrdla země
kam zajdu

Smrtka na loukoti blouzní
ach kříž s tebou

Přes hořké trhy s pastičkami
přes cesty po ratejnách
kouzelný alambik
střečkuje provazy
pašován z dížky
do údolí

Smrtčím osudem trápena
tkánka márnice

Rybí tulipány
pod duchnami hor
zahořte v hloží!

Mé tělo z šrámků
a z mrtvých duší
v kamenech neuhlídá
obilného ptáčka

Ach srdce mé kratší o hlavu
vědomý proude!

Za záspí u pumpy
bahýnko stmívání
Pařízek s podkovou
míjí puky střech

Ach rakvičky ryb
ach potěšení mlčenlivá
Jsem žalem málem rozsypaný
Nebem se kaluže prokopaly
Čas hnije
Padá na hrobaře
Chytří mrtví jdou si pro živé

I věštbář lutby klouže bosý
Vymrskává udýchané
mezi živé
Nacpává je lupinami

Vyšplíchlou tmou pečou bouřku
Hnůj ohozen kurdějemi

Omlely opleny
Létem tě piluji
Hrůza má kůžičku
upnutou bledostí
Ach jak chytře to dělá
pod ztuhlým vláskem stvolu
až v únoru

kraj krajíček přikryt
humny loktušími z popelavého jíní

(Hle plno mrzatých kankléřů
povlává
česnekovým polem)

Jen nastokrát vyjdi
mlaskavě šeptá maska v díži deště
(o co se však opřít?)

Lipové mléko pije červavá noc
Na plotně visí jazýček bez srsti
a výkřik peří

Běžím děravým průvanem
žáry bělavými
s pazdery brázd
Hle pecnec v sukni
a drast

Šíleně zaprášené mouchy
v toulci myslivny
s ulámaným parožím

Za ocet z lásky
horko ukusuje hlad
(Na čele pohřbu křižovaná vrána
spí v pozici sav ásána...)

Pokaždé úkradkem je tupena hlína
Na toporné boudě strachu
houstne sladká morovina –

Jen nesypat popel z bláznů
do zelené jámy
Jen sestrojit šiky lodyh
kolem mne

Udělit zátvor
čest magnetům
údělům cti
Zreziví cit?

Porůznu počiny Z úpisů troudy

Čekat na ocelku v trávě
Zívat jako zdi mraků?

(Holohlavý tloušť
marně šilhá pod jablůňku)

Pojď Oko ti vystřelím
jako na pouti

Plešatý strášek
vlásky provléká kamením
obludníků liknavých

U stohů tajně
dýmá hřbet

Alhedon z Hložce
žalobníček hlodavý
uposází noc

Slepičincový pranýř
kořemastry zve
do splašené maštale

Bradatí psi krákají
a tancují s kohouty

(... i přišel z hrdla země
kam zajde)

Za ukazatelem
smrtka machtuje loukotí...