Alena Vrbová
Kosmonautská
 
Vichr nad námi sténá
       závratná hudba sfér
Kdo to svírá nahoře v lodích směr
Vichr sám se kymácí
       tam dole nad střechami
A my jsme hluboko sami
       jsme spolu sami
Poprvé otevřít oči
                      A naposled
Život jen proletí
Den Měsíc Století
       A další tisíciletí
Z živých i mrtvých povstane čas
Kdo z nás tu záhadu sejme
Je to vzrušující
       Je to tak samozřejmé
Klesají stoupají moře
       propadají se výšky
Země se chvěje z hlubin
       Zvrací sopečné číšky
Dovedeš předvídat bouřky
       Ukrýt se v ledovcích
Brázdit vzbouřenou hladinu
Rozpoznat s hrůzou už z dálky
       pravěkou lavinu
Přivítáš slunce a měsíc
       písmena známá už dítěti
Všechno bezpečně přečteš
       prastarou pamětí
Klesáš a zvedneš se znova
       z poslední lidské síly
Zahrát si o život O smrt
Jak bychom jednou už byli – –
               Vichr sviští
Kolik smrští sami jsme přežili
Zvolna odchází století válek vražd násilí
Staré bosorky země zaříkávají zkázu
Nové tisíciletí se klube z veder a mrazů
Z třaskavin Z mladých výkřiků
               Vzpourami na tržištích
A přece znova přichází člověk
Budoucí Příští