Dva velcí básníkové v prozaické rozmluvě
– ... Samé sračky...
– Ani to nečti...
– To se letos urodilo...
–
–
– Hmmm Hmmm Podivuhodné:
konečně ženská s úplněmužským hovnem!
A to je třeba Sebrat Rychle
Rozmazat rukama na husí kůži
až
čichat a pročichat se
až k samé prostatě
neboť smrdí tak líbezně
žensky ačkoliv mužské
je
třeba číst Úplně
nahlas Neboť toho H
Veliké je Určeno
do pusy
neboj seponořit
hlouběji Nezrcadli se
na jeho
hladině
Tehdy jedině Hovno pochopíš
až Ucítíš
z něj Poezii
pak
"Ze sraček vyloupne se
Safírová luna
Kálet bude na anděly
Kočky Havrany a všelijaký Jiný
Černý Stíny"