Michael Štojdl
Přátelé

A já tě zahřívám
myšlenkami tajemnými
o nichž ani vědět nesmíš...
Prázdný papíre voňavý
utichlý psací stroji
umouněná propisovačko
Přátelé koneční v čase
avšak Nekončící

A já tě zahřívám
myšlenkami tajemnými
vědět o tobě a být daleko
je jako polknout oblázek
když se učíš opravdově mluvit
Daleko jsi oblázků mnoho
Pak slova polykám a kamínky
drtí moji duši
touho

A já tě zahřívám
myšlenkami tajemnými
myšlenko milenko toulavá
Nekončící a tolik proklínaná
tolik tupěná –
přáteli, anebo nepřáteli?