Padání hvězd
 
Padání hvězd
– varhanní koncert
tisíce tónů
rozeběhlých po stěnách
vesmírného kostela
 
a smrt je náboženství
věřící – žalobci, obhájci i kati
 
Kdo je obžalovaný?
Poslední voják
co chtěl
holýma rukama
vyhrát
bitvu u Waterloo

x x x
 
Ve smaragdovém třpytu
pluje černý delfín
– rychlejší než myšlenka
unášen odlesky
a tichou vzpourou lastur
vířících písek
na těle
mořské panny

Za paravánem
 
za paravánem zapadá Slunce
na rudém obzoru
tančí tyrkysové myšky
za paravánem vychází měsíc
matně stříbrný
jako plamen poslední svíčky
Žijí tam lidé
Za paravánem

x x x
 
Pomalu se uzavírá
do reality za mlhou barvy zeleného čaje
realita
tisíců těžkých kovových dveří
a loutky s křišťálovými žebry
krčí se
křehkými prsty ze santalu
rve ze zdi poslední obraz
co pečlivě zarámován
vytéká ze svého prostoru
Obouvám
vyhraněné salamandry
z vínového plyše
a odkopávám ten okamžik
mezi ohněm a sklem

Bytost
 
V křesle seděla žena Bez očí
kouřila
dým modrý
jako surrealistický anděl s křídly
z levnýho plastu
konverzace s duševně vyžilým ďáblíkem
po její pravici vázla
a tak se natáhla přes malý stolek
pro barevné kontaktní čočky

Archetyp
 
Potkávám gepardy
dlouhých nocí
a vykládám jim o nezávislosti svého stínu
seznamuji je s dvouhlavými démony
se svatozáří mé víry
a oni mlčí
měří si mě povýšenýma očima
zbabělci
okrádám se

Stíny
 
na chladné zdi bez omítky
splynou
v dým co mi uniká oknem
splynou
v masku co si nasazují
splynou
v přivírající se víčko rozřezané
břitvou slasti
splynou se zdí bez zrnka poznání

x x x
 
Tenká bílá linie
skrz modrou a šedou do tyrkysové
Tenká bílá linie
skrz naději, melancholii do nesmrtelnosti
Tenká bílá linie
Hluboký černý vesmír
Myšlenka
a zpět

x x x
 
Ten Francouz je tak smutný
nad svým šálkem café au lait
a sklenkou mladého beaujolais
prý příliš mladého
na TAK hlubokou sklenku

Pohlédla
 
na světlo
dokonale bílé
jako tvář padlého anděla
jasné
jako šrámy od střepů z vinné sklenky
oslnivé
 
zhasla světlo
– chci být sama
a Tma
čistá
průzračná
osvobozující
exPRESivní
imPRESe
dePRESe
 
Pořád nějaký tlak

Sleduji
 
bytosti podobné odlitkům ze sádry
balící mlhu do tenkých cigaret
 
pramínek černých vlasů tonoucí
v plameni svíčky na sedmiramenném svícnu
 
sebe

Skulptura
 
Nikdo ještě nepopsal
zvuk kroků dunících
podél vlnících se stěn
s výkřiky mnohdy
pitoreskních osudů
kdy se tělo stává součástí obrazu
a před skulinou do marnosti
vám v uších znějí kostelní
zvony

Chaos
 
Tak už se sešly!
Dvanáct nymf
se zelenýma očima a bílou pletí
Dvanáct těkavých stvoření
z bordó krajky
Dvanáct artefaktů
pevně připoutaných k danému místu
 
Andílci
mezi nenahraditelnými střepy
brokátovými polštáři
a zlacenými výšivkami
v nevětrané místnosti
s nízkým stropem
 
třináctá
třináctá
třináctá