MODAMÁTOU
(výběr z cyklu)
 
Tma je těhotná žena
básník provádí císařský řez
korektnost zaručena

II
 
Každý mu říkal sterilně
Já Modamátou
Nevím už proč
Snad to byla nějaká tajná klukovská zkratka
které žádný dospělý tedy bohužel i já
nikdy nesmí porozumět
A možná to byla jen slova ze sna
Usedla v křesle u postele a když jsem se v něm uvelebil
s hrnkem smetany v ruce vybavila se mi znovu
Modamátou
Město jménem

IV
 
Prázdnými důlky kočičích hlav vprostřed náměstí ale jen široké ulice
prorůstá ostřice
Poznal jsem ji když se mi zazmijovala do neopatrně nahého lýtka
Tady všude stály kdysi domy
Masna Hradský Amerika Pekárna Butik Second hand
Maják Skate shop Tabák Notář Městský úřad Bordel
Školský úřad Vietnamský frc Bazar
kdes mohl koupit kornout drcené lásky prodaný rozvedenou
Dnes jsou to Spojené státy lišejníků
neboť se město zřejmě inspirovalo
svým zkušenějším kolegou Helfenburkem
tedy zříceninou plnou zašlých dějů a vylekaných strašidel
změnivši se samo v ruiny
Bude to moje vina
Nechal jsem je

VI
 
Příteli Jirko
zase tě vidím proskleným výkladem
Byl jsi můj první skutečný básník
Prodíral ses stopami rožského bošťáka
Promiň mi
Tenkrát jsem ti lhal Ne všechny holky jsou tu krásné
i po strhnutí masek
Jednou mi tvé pilulky zacpou hubu
Nadržený to mlaská jako kůň
Kde je ti konec
Snad zůstals na kopytech tvých zamilovaných divokých koní

VIII
 
Tamhle jsem se narodil
Bylo to prý v pět hodin ráno dne šestnáctého října
Podzim se zimou popíjel svůj pohár žloutnoucího vína
zatímco matka křičela bolestí že jsem lezl jinudy než jsem měl
což mi zůstalo už navždy
Flamendři se v jejím jeku vrávoravě vraceli domů
Električtí kohouti vzbudili platící neherce
zase do divadel S kostýmy montérek plášťů a uniforem
Začal se příběh který je dosud bez konce
Stejně opojný a zrádný jako rty dívek vonících po jabloňce
Z porodnice zbyla už jen nice
Není nikoho za nohy tahajícího
Není nikoho za nohy tahaného
A není nikoho s jehož pomocí si dva začnou být definitivně cizí

IX
 
Tady bydlel Standa
Hrával jsem s ním šachy
Říkali o něm že má paragraf na hlavu
Nezdálo se mi Jenže já měl vždycky rád podivíny
Snad kvůli tomu vínu Nebo vině
Párkrát mu mezi řečí uklouzla slůvka moje žena
Zvlášť když měl namrzlá ústa
Byl jsem u něj několikrát ale žádnou jsem tam neviděl
Jen papouška který do zblbnutí deklinoval slovo samota
s melancholickým pohledem upřeným na rozložené pyžamo na posteli
Vedle postele bývala šachovnice s dvěma armádami a gambitkami
Na bleskovky byl Standa machr
Jeho život byl jedinou bleskovkou
kterou nevyhrál
Proti smrti se hraje špatně Vnutí nám svou vůli
a my pak místo rochády vydáme se králem do středu

XV
 
Pojď
Projdeme se spolu po nábřeží pod pivovarem
Zkusíme zapomenout
že bylo kdy nějaké Madomátou
Přestaneme plakat
Tak to přeci bývá
Když jeden z nás vydechne
musí druhý vdechnout
to je přece princip nesmrtelnosti
 
No to je pěkná písnička
Jen co je pravda
Taková flašinetářská
Dej ji ještě jednou

Vlaková říkačka
(pro buben)
 
Vlaky jezdí Vlaky jezdí
Od zdi ke zdi Od zdi ke zdi
Šachovnicí
Jméno krycí Jméno krycí
Pod čepicí Pod čepicí
Krutolesy
Voní Voní Voní Voní Voní Voní
Strom se dusí
Nohavicí
Vítr fičí Vítr fičí
Veveruško
Je to v touze
Touhou předzim vrabec křičí
 
Ach

Vítr bez plachet
 
Pod tíhou
nekonečných dnů
černých havranů
ve stínu kukuřice
 
V šumění řeky
pluji bez pramice
 
Do oken házím
kameny závistivé
 
Vzteky a navzdory sázím
šplhám komínem poznávat
chvíle pomíjivé
 
Když stromy trousí noty
sbírám je
a píseň pobrukuji
 
Navzdory kolejím
topolům bez silnice
navzdory potokům bez stínonosných tůjí
zůstává svět jak prázdná šachovnice
 
Figury odešly
 
Šedesát čtyři polí
upustils na dlaždice
 
Nenávist tolik bolí
 
Jen o vteřinu starší
a přesto přesto jiní
 
Zasmáli jsme se
holubům nasypali
 
Na cestu v lese
už stokrát
jsme se ptali
Rovně prý
stále rovně
až přijdeš k božím mukám
voní tam touhy starých dob
 
Jednou rukou si vrásky odhrnuju
druhou si kopu hrob