Nočním autobusem
 
Svítící obchody bez rozloučení padají za obzor
Nikdo nenastoupil
Jedu průmětem bytí
Sám
Autoboxer co spěchá na smrt

Má světla
 
Oči světel Black-Orfeových
Skočily do mých
Poškrábaly hladinu slz
A já záviděl bezpochyby
 
Záviděl jim ty rozšlapané kroky
Taky bubliny vzdechů mezi ně kanoucí
A ty vytržené obličeje
Co nasucho hýbaly mými rty že
Má světla takhle nehrají

Budete?
 
Vypučen nad bahny
(tradičně vyvýšen)
Skládán vlastními chvaty a obraty
do neobratné mozaiky
Nezbývá než doufat
 
Však z pestrobarevných úlomků
vychází stále
rostoucí vzorce teorie relativity
 
Je relativní
Budete se mu smát?

Vosa a vítězství člověčí
 
Bzučivá a černožlutá
se zachvěla před nepravým pohledem
Řekla si o to sama
Svině
 
Pravítko spočinulo v ruce Pak na vose
Nesnášela ho k smrti...
 
Sebral ji a ustřihl pečlivě do koše
Vivat natura!

Bloud
(Šakalovi)
 
v korytě
mé
vyschlé tlamy
žvýkají velbloudi
 
polknout je nemohu
tak
v prach mých sandálů
se obrací
ó matko boží
karavana bez vůdce
 
z písku stoupá pára
jak v babylonu
a
mezi zuby
něco skřípe...
 
... hle
obolos

Žal
 
je to žal
s hlubokým ponorem
přibitý ve větvích delty
drhne kýlem o dno
 
v poslední rundě
se zmocnil
té poloustrojené existence
malomyslnosti
ponořené
hluboko za stydká slova
 
je to žal
s hlubokým ponorem
kořeny ohňů a slov
vytrhat nelze

Tíhy zmuchlaný
 
visí tam nahoře
kousek od šibenic
 
odvrátivše cíl
svlékaly zelenou barvu čáry oblačné
a hryzly hovniválovy koule
 
doupě bolesti
tehdy nebylo prázdné...
 
když pak už každý věděl
zakryly ty koule
mrtvým brouzdalištěm
 
visí tam nahoře
kousek od popelnic
 
prej ideály

Únava buňky
 
tvůj pilník
je rezavá krysa
v hubě mříž
za černou zdí
drtí protijed
 
bolest o sobě
někdy nestačí
zemřeš snad
když přijdeš o nehty?
 
Jazykem potichu
olizuje tu hroudu
a propaluje ji bolem
 
vlásky šly pilníkem
uřezat těžko

Ni vidu zahradu
 
kontemplovat
kontemplovat!
 
my nejsme falešní
 
v rukavičkách
gumových
 
skřípavé děti
na zlaté hřeby
nabodaly
hlavy aboriginů
 
králík je nahý
 
a gardenparty
pádí dál...