Vykoupení
 
Kolik nás stálo
krvavého potu,
než jsme poznali,
že pro svá stigmata
si nemusíme chodit
na Golgotu.

Puzzle
 
Daruji ti:
vzduch vířící lopatkami mlýna
a slunce, které zapomíná,
že už je proměnili v duhu.
Dám ti koně, co neposlouchá na ostruhu.
Kapky, jež na kůži mi ulpěly,
teplo zbylé na polštáři v posteli.
Otisk mého chodidla ti dám
i tóny, při nichž usínám.
A blesky křižující oblohu
snad napoví, kde hledat předlohu.

Malíř
 
Panenský sníh napadal
na celé království:
na růže, jež dávno
měli ostříhat,
na ztichlý jabloňový sad,
kde už jen vrabci skotačí.
A na těch bílých chomáčcích
se jenom vydechnutí chvěje.
Kdo neumí psát do závěje,
tu tíhu větví necítí,
neslyší dýchat rybníky
a nakonec vám řekne,
že se na laciné třpytky
nenachytá,
není hoden ledových květů,
jež mu kdosi kreslil na okna.

Řekl
 
Půjdem si hrát.
Já budu sníh,
ty krajina,
já si ti lehnu
do klína.

x x x
 
Příteli, neříkej už nic,
schovej se pod kabátek
plískanic.
Za plot sněhem propletený
jak ruce muže
kolem těla ženy.
Do jiskry v rampouchu
zakleté
do struktur letokruhu,
jenž nás poplete.
Do každé malé něžnosti
utkvělé kdesi na jehličí,
do ticha ozvěn,
kterým stromy křičí.
Schovej se a neříkej už nic,
vždyť co je krásné, bolí
o to víc