Tomáš T. Kůs (* 13. 12. 1978) žije v Plzni, po maturitě na Gymnáziu Luďka Pika se stal posluchačem Pedagogické fakulty Západočeské univerzity (obor manažer výtvarné kultury). Píše básně i prózu. Zúčastnil se autorských čtení v Polanově síni Knihovny města Plzně. Je autorem dosud nepublikovaných rukopisů – básnických sbírek Ostatně soudím, že miluji své křeslo a Ne ani duhová, když dýchám na sklo, a novely Romeo dvou večerů. V Ason-klubu vydal kopírované malé knížky s názvy Ještě Hlavu? (próza, 1999) a Houslový klíč (poezie, 2000). Básně dále publikoval v Listech Ason-klubu a v jeho Literárním menu, ve Sborníku IV. bienále literární soutěže pro začínající autory Hořovice Václava Hraběte 2000 a v kulturním čtvrtletníku Spektrum. Recenzent Vladimír Novotný ho označil za vyložený talent psychologického vypravěčství se smyslem pro groteskní podtext epického líčení (Spektrum 2000/2).

Není dne

abychom si neustlali hnízda
abychom nerozdali partičku mariáše
a nesmyli vrásky ze svých čel

Stejně tak nemine den
abych o to včerejší
nepřišel.

Jen stoletý palec u nohy

zůstal mi
Jen on po mně střihá očima
z té tmy
Kdo nás sem zavřel
víko bez oken
Kdo tloukl hřeby
kladivem
Kdo se nás nezeptal
jaký život
jakou smrt.

Jsi to ty má vosková lásko

stačí roužnout
chytneš plamenem
stačí fouknout
zhasneš
ty přepadena
já okraden.

Nocí do noci

naskrz půlměsícem
posetmělým šizuňkem

kampak mléčnou dráhou
tak pošetile?

nocí do noci
hvězdám otrokům
přišít límečky u košile
na mou duši
k Venuši až
já prskavka.

Tak přece již jsi slyšela

že na noční klenbě dnes
vyhoupne se ten
ten starý příživník světla
naleští se cizím třpytem

ještě v šeru
pokyne orchestru
podvečeru
uchopí taktovku
rozsvítí tmu.