x x x
 
ironické ozvy zlomeného srdce
přesmutný stroj v čase podzimním
vůlí zničím ustavím a proměním
v předpokoji rzivá intuice
nervózní a plaché ozvy srdcí dvou
luna se zas po náhrobku kutálí
pro tento svět rachitičtí přestárlí
s chutí poskočit si nemohou
 
...
 
můj nářek bude otravovat opilce a sebevrahy
nastražené pasti nezadrží krysu
až poběží k tobě s mými pozdravy
jsem detail na unaveném nebi
vyprávím ti své zlo a nepříchylnost kamkoliv
a jemná síť násilností nás opřede a semkne
 
...
 
třpytivá perla ve tvaru sekery
nejsi a nebudeš hoden mé nevěry
bílý pes útočí vděčně a záludně
plovoucí ostrov se potápí zásnubně
nejsi a nebudeš hoden mé blízkosti
po třináct večerů nikoho nevpustím
pod svícnem třpytivá perla bez tvaru
miláčku – polibek – úsměv a sekeru
 
...
 
naříkavé básně
vysměješ se jim
v koutě hloupá sedím
svoje srdce jím
pokroucená strachy
podívat se nechci
na svůj život zpátky
za poslední věci
 
...
 
než přejde má nemoc zakryj si oči
dlužíš mi úsměšek za trojí moc
dravá a chamtivá je tahle noc
než přejde má nemoc zakryj si oči
každá z té krutosti má svoje zdrcadlo
budu tím koho mi ukážeš ve tmě
jedinkrát poprosím rozkáži veď mě
každá z té krutosti má chtivé zrcadlo
 
...
 
budeš to ty můj úhlavní příteli?
Připraven podat mi účinný jed
až budu bezmocná prosit i o pohled
budeš to ty můj laskavý příteli?
Navždy nás připoutá zázrak smrti
nehmotné tajemství pečeť života
budu-li něžně a s láskou zabitá
v posledním vyšinutí
 
...
 
učená kočka mluví i k nám
aniž se otočím utíkám
aniž se podívám honem pryč
jede sem bezduchý kralevic
neslyší úzkostné volání
kterým ho od sebe zaháním
neslyší moře v mé mušli
dotykem probuď mne spíš-li
 
...
 
básně pro tebe jsem poslala cizím mužům
trýzeň je větší než jsem čekala
sotva jsem hada uspala
vášeň se vrátila od cizích mužů
pod hudbou nade vším mrazivý klid
vysoký tón flétny zalézá do mozku
budu tvůj věčný host zalitá do vosku
nikdy se nesmíš přiblížit
 
...
 
v náměsíčné noci zcizím zlatou lilii
vášeň mě žene tmou mučí a ubíjí
v dálce zuří bouře ozařuje mraky
do srdce mi chladná ruka kreslí tajné znaky
třepotá se listí osik v temných zahradách
uloupená lilie se leskne uvadá
na vysoké skále v přehlubokém moři
vše stravuje oheň modře hoří
 
...
 
opustím svou bolest
uprostřed slavnosti
v úžasu před hosty
spálím všech třináct cest
opustím svoji věc
poslední strnulou
vyměním za zbylou
smrt je můj milenec?
 
...
 
být aniž bych prosila
zaklínám noc i den
je to jen závan stěn
které jsem nezbořila
myslím a tedy jsem
bojovník bez činu
hledáním spočinu
myslím a tedy sten