Sázavský klášter
 
Jsem stejný hříšník jako kníže
co tudy honil bílou laň
Sázava proto vlídně líže
mou upocenou chtivou dlaň
 
Stavěl tu kdos a nedostavěl
Hladinu hryžou pilíře
a slunko po nich šplhá hravě
do blankytného vikýře
 
Když jeho důtky dobičují
olše se gázou ovinou
Nad jezem svatý Prokop stojí
a mění vodu ve víno

Konopiště
 
Z lipových korun včely zuří
nasytit česnem sladkou tmu
Proč vedou vždycky do nádvoří
stezičky mrtvých jelenů?
 
Těch otázek a odpovědí –
tretky vždy stoupnou na ceně
po smrti pánů kteří hledí
tu z podobizen na stěně
 
a na čele jež mdle se blyští
je přísná vráska vyryta
když starý lokaj na schodišti
ve dlani bakšiš počítá

Poříčí
 
Daruj mi místo, Hospodine
daruj mi místo pod sluncem
Jen ať je suché, trochu stinné
krátce mě hostí tento den
 
Kéž najdu dřív než čas můj mine
dřív než se zcela zešeří
u tebe místo pohostinné
až zaženou mě od dveří
 
Vodíš nás k vodám které plynou
od tebe k tobě, Pane můj
Poutníci rádi odpočinou
Ty však dál cestu ukazuj

Čerčany
 
K čemu jsou dobré křižovatky
uzly na nitce osudu?
Přes bludný kořen dojdem zpátky
klátivým krokem pobudů
 
Jsme znaveni když na rozcestí
ptáme se zdali sem či tam
pod křížem jejž nám třeba nésti
až k nadpozemským výšinám
 
Tak říká se, já ale věřím
v milost jež směr nám navrátí
Návratem šťastným cestu měřím
úprkem stromů při trati

(Z cyklu Nad Sázavou)