Milada Vlachová (* 19. 1. 1978) bydlí trvale v Dolní Kamenici u Holýšova, přechodně v Plzni. Zde po maturitě na Střední průmyslové škole dopravní navštěvovala rok Soukromou jazykovou školu Evropa a další rok pracovala jako au pair v SRN. Nyní je posluchačkou Fakulty humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni (obor cizí jazyky pro komerční praxi). Píše poezii, v Ason-klubu vydala kopírované malé knížky s názvy Jsem svůj důvěrný cizinec (1997) a Smutnosnění (2000). V letech 1998 a 2000 publikovala verše v Mladém světě, v roce 2000 se zúčastnila autorského čtení v Polanově síni Knihovny města Plzně, publikovala v Listech Ason-klubu a byla představena na stránkách Plzeňského deníku.

Nečekané na čekané

Neotočila jsem se,
když jsi zavolal,
ať stojím
Nehroutila jsem se
I když jsi pochopil,
jak strašně se bojím
Jen jsem moc doufala,
že se něco stane
Cítila jsem skoro
v mých vlasech tvé dlaně
Téměř jsem uvěřila
mystickému pohledu
Vážně mi bylo líto,
že nic víc nesvedu,
než ruku podat,
nabídnout rty
a včas se stáhnout
do středu mikrosvěta

Kde v kalném bezpečí
jsem pouhou součástí
babího léta

Trans

Svět ke mně nebyl tak zlý
Umírám v koutě
jen tři dny v týdnu
Tři dny
existuji podivným způsobem
Jeden den nejsem ničím
To se pak mračím na vzduch
protkaný negativními vizemi
Taky živím se nudným smogem
A Ježíškovi píšu:
Chci víc než přízemí

Kost a kůže

Nevykoupanou
najdou tě v rohu brečet
Odsouzenou
ve stoje za trest klečet
Oblečenou chudě
ve sváteční šaty
Na železném provazu
hledat uzel zlatý

Vyznání

Pochop to
Nejsem suchým listem kaštanů
Jsem vítr, zpívám
a dělám, co si zamanu
Nejsem zaprášený šípek u silnice
Nejsem královna plesů
Radši jsem poběhlice
Jsem nespoutané bodláčí
Proč ti to nestačí