Název českých sokolských jednot v USA je AMERICKÁ OBEC SOKOLSKÁ. Byla založena roku 1865. Oficiální název slovenského Sokola je: TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL USA. Byla založena roku 1896. Ta pořádala 1. července 1979 svůj XVIII. celostátní Sokolský slet ve státě Pensylvánie ve městě Betlehemu.
   Auty i autobusovými zájezdy se sjeli Sokolové – cvičenci i diváci z tělocvičných jednot z New Yorku, z Washingtonu, z Chicága, z Detroitu, z Clevelandu, z Omahy (stát Nebraska), z Kalifornie, z blízkých i vzdálenějších českých a slovenských Tělocvičných jednot z USA. Z Kanady Sokolové z Montrealu a z Toronta.
 
My, torontští Sokolové, dorostenky, dorostenci, ženy a muži, jsme ujížděli časně ráno podél jezera Ontario, vinic a sadů, přes Niagarský poloostrov do Fort Erie, kde uprostřed Peace Bridge (most Míru) překročili jsme kanadské hranice do města Buffalo ve státě New York. Za městem Syracuse jsme se stočili na jih a za městem Binghamton jsme přejeli do státu Pensylvánie a dále do velikého hornického střediska Scrantonu. Odtud přímo do města Betlehemu ležícího poblíž hranic státu New Jersey.
   Z Toronta jsme jeli dálkami téměř deset hodin a vzhlíželi jsme se v kráse letní krajiny plné stínované zeleně. Světlá luční, zpestřena kvítím a pásy větrolamů, místy přecházela k temnějším lánům fouskující kukuřice. Tu a tam zazářilo i zlato dozrávající pšenice, zablýsklo se jezero i řeka. Zemědělský kraj se pyšnil bohatými farmami. U jejich hospodářských budov se stříbřila sila. U některých farem v pastvinářské oblasti v odstínech rezavých tónů trávy líně polehovala černo a červenostrakatá stáda skotu a koní.
   Rovinu, místy hustě zabydlenou, vystřídává mírná pahorkatina s listnatými hájky a osadami. Ve vyšší zalesněné vrchovině připomíná naše české Orlické podhůří. V táhlém návrší v syté zeleni listnatých starých stromů se bělají rodinné domky. Jsou stavěny ze dřeva a obíleny. I města se zahradními čtvrtěmi se v dálce bělají, jako by zelená a bílá byly výsostnými barvami bohaté Ameriky.
   Ten dlouhý, zalesněný hřeben nejvýše na obzoru zamženě modravý je Apalačské pohoří. Dálnice si dlouhým tunelem přímo veskrz prorazila cestu dál na jih. Rozkošné byly i projížďky skalnatými průsmyky – opukovými, břidličnatými i cihlově červenými. Z jejich drtě byly úseky dálnice zbarveny běložlutě, černošedě i cihlově temně.
 
Průmyslové město Betlehem je zkrášleno zelení starých listnatých stromů, a nad ně se vysoko tyčí začernalé komíny rozlehlých oceláren BETLEHEM STEEL COMPANY. Město je rozloženo na vršcích po obou březích řeky Lehigh. Lehigh Universita je po svahu hory South. Byla založena roku 1886. V městě a okolí žije přes tisíc českých a moravských rodin. Věděli jsme o nich jen to, že jsou stoupenci původní Jednoty českých a moravských bratří, v historii mezinárodně známé pod latinským názvem UNITAS FRATRUM a že zde působí. Netušili jsme, že objevíme rozlehlé misionářské středisko v plném rozkvětu.
   V sobotu po skončení sletových závodů jsme se vydali na průzkum. Torontskou skupinu vedl bratr J. Waldauf, starosta zahraničního Sokola, montrealskou bratr Chochola, kronikář. Na historickém hřbitově pod mohutnými lipami i morušemi jsou předlouhé řady hrobů. Místo pomníků jen kamenné desky s vytesanými jmény, s údaji narození a úmrtí. Užasli jsme: většina jmen bylo německých.
 
Představili jsme se: kanadští Sokolové z Čech a Moravy, ze země, ve které vznikla i jejich víra. Šťastnou náhodou jsme se setkali s pastorem Weidnerem. Pověděl nám místní historii Moravských bratří. Po bitvě na Bílé hoře se těžiště působení Českých bratří přeneslo postupně na Moravu. V době temna mnozí odolávali perzekuci, ale pak museli též uprchnout do Německa, do Saska. Tam našli útočiště na statcích šlechetného hraběte Zizendorfa. I on přistoupil na jejich víru jako mnoho jiných Němců, a ti pak postupně početně převládli. Vybudovali tam celé město Herrenhut. Tehdy ještě nebyla národnostní nenávist tak vyhraněna. Naopak němečtí protestanti pomáhali českým. Tiskli pro ně bible a pašovali je do Čech a na Moravu. Pouhých deset let po příchodu do Saska bratři z Jednoty bratrské z Čech a Moravy počali odcházet do světa za náboženskou svobodou a zamýšleli misionářskou činnost mezi Indiány, Eskymáky a černochy. Byli to protestantští misionáři. Také přišli do státu Pensylvánie, kde roku 1741 založili město Betlehem jako první misii Moravských bratří v USA.
 
Za kostelem je obecní dům, místně známý jako GEMEINHAUS, první to budova z roku 1741. Sloužila jako středisko Moravského sídliště. Bylo to první místo bohoslužeb a sídlo moravského biskupa Zizendorfa. Konaly se tam mnohé konference v dobách koloniálních i revolučních. Byla tam uzavřena dohoda mezi indiánskými kmeny NANTICOKE a SHAWNEE na jedné straně a Moravskými bratry na straně druhé. Nyní slouží jako Moravské muzeum. V něm je Brožíkův obraz Mistr Jan Hus před kostnickým koncilem a Komenského mapa Moravy.
   Před starobylou kamennou budovou College Comenius stojí od Vincenta Makovského pomník Komenského v životní velikosti s nápisem: OTEC MODERNÍ VÝCHOVY – BISKUP JEDNOTY BRATRSKÉ – Dar Karlovy University v Praze a Moravian College jako výraz přátelství mezi lidmi ČSR a USA – březen 1964.
   Druhý takový pomník Komenského je v Nardenu v Holandsku a třetí, originál, je na Moravě v Uherském Brodě, v Komenského rodném kraji. Čtvrtý v podorlické obci Kunvaldě, kde je staletý evangelický sbor i stará chalupa Na sboru.
 
Moravští bratři založili školu a teologický seminář, v roce 1746 první americký penzionát pro děvčata (nyní kolej). Byla tam jediná škola v USA, kde se vyučovaly indiánské jazyky. Vlivem Komenského školení na výši. Patrně na popud bratří bylo Komenskému nabídnuto první rektorství Harvardské university. On však odmítl odstěhovat se do Ameriky.
   Celé dva městské bloky – město Moravských bratří, to není jen slavná historie, je to hlavně důležité náboženské, výchovné, kulturní i charitativní středisko. Odtud vycházejí misionáři do celého světa. Ve středisku je výbor pro světové misie, školní rada a Moravskobratrský archiv, se mimo jiné chlubí i časným vydáním Kralické bible. Je tu hudební nadace, letní divadlo, koleje, vysílací stanice VRMC, oddělené svobodárny pro muže, ženy a vdovy, ubikace pro misionáře, rozsáhlé knihkupectví, muzeum, stará kaple, hlavní kostel, fara. Všechny tyto instituce mají jméno MORAVIAN.
   Při budování Betlehemu zavedli Moravští bratři různá řemesla, jako jsou lití zvonů, umělecká řemesla i pěstování bource morušového a předení hedvábí, a jiné. Moravské ženy vyšily krásný prapor pro vojska generála Pulaskiho, když během revoluce hájil Betlehem.
   V kostele nás udivovalo mimořádně velké rozpětí bez vnitřních podpěrných sloupů. Kostel byl dostavěn roku 1806 a má jeden tisíc sto sedadel. Výzdoba sedadel je jednoduchá, aby odpovídala skromnosti bratří. Je tu pouze obraz Mistra Jana Husa a busta Komenského, kteří stále jsou jejich duchovními vůdci. Kupodivu, že tolik Němců následovalo Jana Husa i Komenského, přestože měli svého Martina Luthera.
 
V neděli dopoledne po sletových zkouškách v moravském kostele jsme se zúčastnili bohoslužeb. Překvapila nás převeliká účast věřících (skoro přes tisíc). Pan pastor Čechokanaďany z Toronta a Montrealu při svém kázání přivítal a řekl, že byl při včerejším setkání velmi potěšen naším vlasteneckým zájmem o historii Moravských bratří. Hlavní rysy jejich víry vyznačuje motto: "V podstatných věcech jednota, v nepodstatných věcech svoboda a ve všem láska a dobročinnost."
   Chrámová hudba a zpěvy jsou důležitou složkou bohoslužeb. Už v Čechách roku 1501 vydali bratří první kostelní zpěvník. Jediný exemplář je uložen v Národním muzeu v Praze. Tradici hudebního vyjadřování pobožnosti si bratří přinesli z historických česko-moravských zemí až do daleké Ameriky.
   Betlehem se stal nejstarším hudebním střediskem v Novém světě. Bohatství rané americké hudby, komponované i hrané Moravskými bratry, zahrnuje chorály, árie, komorní hudbu i symfonie. Bratři v Betlehemu mají čtyři pěvecké sbory, z nichž Bachův sbor má věhlas po celých USA. Dále vystupuje zvonkový soubor, trombónový a symfonický orchestr.
   Moravští bratří působí dnes ve všech světadílech vyjma Austrálie. Nejpočetnější jsou v Německu, kde jim říkají HERRENHUTERN, v Anglii a v Americe. Celkový počet se odhaduje na čtvrt milionu. Jen v USA je sto padesát moravských kostelů se sto osmdesáti pastory a osmatřicet tisíc příslušníků. Světová synoda se jmenuje THE UNITY.
   I když už jen málo z bratří je původem naší krve, přece jen nás blaží, že ta slavná historická minulost a dosud významná přítomnost má kořeny v naší staré, rodné vlasti.
 
Avšak vraťme se do sokolské sletové slávy. Řady aut a autobusů parkovaly v serpentinách svahu mezi masivními kamennými budovami Lehigh University. Za mírný poplatek nás ubytovali na kampusu. Stravovali jsme se v universitní jídelně.
   Vše tu bylo jako v klubíčku, na odskočení jen: stadion i sokolovna, i výstavná Grace Hall. Zde v sobotu večer s jásotem a zápalem pro sokolskou myšlenku prožili závodníci vyhlášení závodů v tělocviku, na nářadí a v lehké atletice, a slavnostní rozdání diplomů a medailí vítězům. V pěkné sokolovně až v pozdním večeru vyhrávala k tanci a poslechu Polka band.
   V neděli ráno po zkouškách sprchlo, ale na odpolední sletové cvičení se zářivě vyjasnilo. Sokolský průvod obtáčel pažit rozlehlého Taylorova stadionu Lehigh University. Do pochodu vesele vyhrávala Československá dechová kapela z New Yorku pod taktovkou ženy.
   Za plaketou Sokol Kanada, kanadskou vlajkou a sokolskými prapory, prapory Tělocvičné jednoty Montreal a Toronto kráčely v národních krojích jen dvě Sokolky: v táborském kroji Anuš Škvorová z Montrealu a v blatském kroji Emma Jarošová-Koukolová z Toronta. Za nimi pochodovali žáci a žákyně, dlouhý trojstup dorostenek a dorostenců, žen a mužů torontského a montrealského Sokola. Ze žerdí československých praporů vlály stuhy Sokolstvím ke svobodě, K sokolskému století 1962, Vídeň 1956 a Vídeň 1976, III. slet čsl. sokolstva v zahraničí Vídeň 1972, Sokol Masaryk v Montrealu, Sokol Toronto a jiné.
 
Po průvodu američtí a kanadští Sokolové, seřazeni na stadionu pod svými prapory, zazpívali hymny: americkou, kanadskou a československou.
   Všechny nás zalil nesmírný pocit štěstí sokolské pospolitosti a bratrství v naší nové vlasti Severní Americe, v zemi  s v o b o d y .
   A nás starší i silné dojetí ve vzpomínce na naše velkolepé sokolské průvody Prahou s provoláváním Nazdar!, Sláva Tyršovi a Fügnerovi – zakladatelům Sokola, Ať žije prezident T. G. Masaryk, nazdar, nazdar! Jásaly a mávaly nám řady diváků až na náš milený strahovský stadion. Tam jsme se s hrdostí rozestupovali na značky a za své župy sokolské závodili v sedmi disciplinách pro slávu celku – župy a jednoty.
   Slavnostními řečníky na sletu byl starosta města Betlehemu a ředitel oceláren, který radostně zdůraznil svůj český původ.
   Nadšení diváci neutuchajícím potleskem provázeli kouzelná cvičení žákyň, žáků, dorostenek, dorostenců, žen a mužů. Prostná byla proložena vložkami: cvičením na nářadí, Českou besedou zatančenou betlehemskou mládeží v kyjovských krojích a zpěvem a tancem pěveckého kroužku Tatra.
 
Přátelskými polibky a slibem na shledanou o příštím sokolském sletě v Torontu v roce 1980 jsme se loučili s našimi betlehemskými hostiteli a s americkými Sokoly, kteří už v nedělním navečeru odjížděli do svých bližších i vzdálenějších domovů.
   My torontští a montrealští sokolíci i vzácný host ze Sokola Paříž jsme se veselili dlouho do noci v Sokolovně. Vyzpívali jsme přes sto písní sokolských, národních, Hašlerových a Kmochových. Svlaženi pivem, rozjařeni, dozpívali jsme každou píseň do poslední sloky. Nejedna podnítila mladší i k tanci.
   Každý z nás přispěl svou písní do mlýna. A ty rozzářené tváře všech napovídaly, jak věrnými vyznavači radostného sokolského života a jeho ušlechtilých zásad do jednoho jsme a budeme.
   Kéž by svůj skromný nástin zájezdu na Sokolský slet v Betlehemu 1979 vzbudil v liknavých krajanech, zejména v osmašedesátnících, touhu zařadit se i s dětmi do našich sokolských řad.