Tak začněme znovu
Kde vlastně bydlíš
Zdá se ti někdy něco
Máš ráda Shakespeara
Nech mě si zahrát
 
Tvé oči září jako Jižní kříž
když hledím na oblohu
Tvůj jazyk voní sladce
a jako skřivan zní když promluvíš
k pastýři v poli plném žit
a jarních hlohů

Proboha proč já tu žvaním jako
na oprátce
(raději obraťme list)
 
Hoř a dohoř už svíce života
neboť jen jako stín projde se
špatný herec po jevišti
a než ze sebe něco vykoktá
je konec hry
 
Řádíš tu jako potrhlý
křiklavý hlupáčku
a nemá to smysl
 
Navíc včera na večerním představení
se mi dokonce stalo
že jsem vyznával lásku postavě
která vůbec nebyla ve scénáři
 
(a ani jsem to nebyl já kterej tam stál
jako vrba)

Víš co Zahoďme masky a spusťme se
z prken jak nás pánbůh stvořil
Sama jsi přece řekla že nahá pravda
pohoršuje snoby
 
(jak tomu svědčí i ta boží muka)
 
Hadry se přece dají vrátit
v divadelní půjčovně
a je to
 
Tak to asi ne
Nechceš se vázat
 
Máš ráda Homéra slepého
(ať si to Paris s Helenkou rozdají
 
bez trojské války)
 
*
 
Technicky řečeno jsme dva záhadné
pulsary mezi Velkým vozem
a Pannou
ze kterých kmitají
dnes už jen
 
nejasné signály
 
(Isida a Osiris)
(Tristan a Isolda)
(Beatrix a Dante)
 
MÚZA A BÁSNÍK