Mračna jsou ručníky kterými si
slunce utírá pot když závodí
(zespodu špinavé mokré
nahoře ještě čisté)
jako by sněhobílým beránkům
rozhoupaly se všechny
zvony
(jako by sama věčnost chtěla se
množit)
 
Dosahujeme hvězd
ale pořád ještě myslíme
jako lidé
 
*
 
Jak to bude až nám dojde dech
 
(už bez příchuti vína)
a zakašleme
(aniž bychom kouřili)
 
Jak to bylo když jsme milovali
 
a nikdo o nás nestál
 
*
 
Ohromující nebesa
kolikrát jsem pro vás překonal
rychlost zvuku i světla
zatímco vy jste mi pořád
nastavovala jen a jen vteřinové
ručičky

 

Jak to bude až spolu poběžíme
 
O POSLEDNÍ POHÁR