Tyto řádky věnuji velmi
mladé ženě
která za mnou chodí
ale ne z lásky

Den co den na břehu
moře
slyším její hlas
Chodím podél skal
a ptám se prohlubní

Je to ona

ale měsíc a hvězdy vždy
odpovídají dvojznačně

Uprostřed zimy přišel
od ní dopis
ve kterém se ptá
zda věřím v lásku
kde ji lze nejméně čekat

Rád bych ji tedy vzal tam
do těch bohapustých skal
u srázů Pacifiku

a zeptal se jí

KDO JSEM