Ten podivuhodný měsíc na rozhraní zimy je snad ze všech dvanácti "měsíčků" nejvítanější, protože ohlašuje příchod jara.
   Ráno nám pod krokem praskají škraloupy ledové tříště a do tváří se zapichuje slabý mrazík tisícerými jehličkami, ale obloha a křišťálově vybroušený vzduch jsou prvními neklamnými náznaky příchodu jara. Do našeho chřípí už proniká vůně probouzející se hlíny a uchvátí nás tajemná, kouzelná, životodárná síla jakoby po doušku živé vody.
   Na slunci vystavených stráních hledáme první bledavězelenavé sněženky i jaterník rozvíjející se pod keřem. Tajuplnou silou se uvolňují okovy, jimiž zima svírala zem a její sněžný háv se mění v kalné pramínky, které se rozeběhnou do údolí k nejbližšímu potoku, do řek a jezer. Na holých větvích stromů a keřů, jejichž pupeny se nalévají, třpytí se vodní kapky a ve slunečním paprsku hrají barvami jako vzácné opály, kloužou po větvičkách a vpíjí se v zem. Ve spleti větví začne svou jarní písničku i kosík.
   Jaro, kolik je tu v jeho příchodu krásy a poezie!
   Je to ta stará, věčně se opakující melodie, z níž zaznívá vítězství a radost a přesto jí nasloucháme rok co rok a pokaždé v ní nacházíme něco nového, sladce mámivého i divoce překvapujícího.
   Teplý jarní vánek je nám všem jako pohlazení hojivým balzámem a jaro nám přináší novou chuť k životu a k práci. Jaro je vzkříšením krásy, která nás obšťastňuje.
   Jaro bylo, je a bude vždy opěvováno básníky.