Všechny mé knihy (i ty špatné) výrazně ovlivnily můj život. Nikdy jsem se totiž neživil literaturou, vždy jsem měl normální občanské povolání a psal jsem po nocích, o víkendech a dovolených. Většina mého času tedy patřila psaní, a to na úkor všeho ostatního, čím normální člověk žije. Tím, že člověk píše, učí se přemýšlet, formulovat své názory i pocity, definuje si svůj vztah k životu a ke světu, svůj osobní postoj ke skutečnosti. A to, myslím, velmi podstatně ovlivnilo můj život a stalo se i jakýmsi základním stavivem mého osudu.