Antonín Kratochvil

Pocházím z rodiny univ. prof. Josefa Kratochvila (1882 - 1940), otec miloval barokní hudbu (především Monteverdiho, Bacha, Corelliho a Händla), snad ho inspirovala k jeho filozofickému dílu. Na mě barokní hudba zapůsobila až na klasickém gymnasiu v Brně, ze kterého jsem byl za protektorátu vyloučen a maturoval jsem až v roce 1945 a zapsal jsem se na fil. fakultu MU. To už jsem byl v závěsu baroka, ovšem literárního. První knihou byly Staré paměti kutnohorské Jana Kořínka a pak již přišel kníže české barokní lyriky Bedřich Bridel. A později baroko procházelo mým životem i v době, kdy jsem byl v rozhlase RFE. Děsil jsem se tehdy neodpovědnosti různých ředitelů a učitelů.
   V roce 1937 – tedy řadu let po objevných studiích prof.J. Vašici – vydává Jos.  Holub se státním schválením učebnici Rukověť dějin české literatury a zdůraznil v ní, že barokem nastal "náhlý úpadek"..., "vzniká nová literatura hluboko pod úrovní". Jiný velký "znalec" literatury je Josef Knop, poučuje, že "...  Jezuité psali bezcenné povídačky o svatých a strašidlech." Kolega z rozhlasu dr. Alexandr Heidler mě požádal, abych krátce upozornil na lži uvedených a dalších tzv. literárních historiků, což jsem učinil v brožuře zamýšlené pro exilovou Dálkovou školu a výstavky knih a časopisů v kostelích. Oheň baroka byla pouze informativně-polemická brožura. Na větší práci jsem neměl čas a nebyly ani peníze. Teprve v roce 1989 pro mezinárodního nakladatele napsal jsem knihu Das Böhmische Barock. Kniha vyvolala velkou odezvu v tisku a je rozebraná. Originální titul byl Barokní písemnictví v zemích Koruny svatováclavské (Baroque literature in the Kingdom of Bohemia). Úvod napsal rektor mnichovské univerzity Mikuláš Lobkovicz a doslov prof. Karel Mácha. Myslím, že tato kniha nejvíce ovlivnila můj život.