Miloslava Ledvinová
 
Chtěla bych se především zmínit o románu Otec a syn. I když všechny mé práce vycházejí z osobních zkušenosti, tato práce se snažila zachytit alespoň část problémů. kterými procházeli lidé v padesátých letech. Nebyla to snadná cesta. Mnozí z nich vůbec nechápali dějinné souvislosti, žili jen pro svou práci a snažili se zachovat běh svého života v rovině, na kterou byli zvyklí a vůbec nemohli pochopit nápor nových požadavků, změnu v chování lidí i příbuzných. Starý Levora z této práce představuje člověka, jenž nemůže přijmout změny doby, nevidí ani žádná východiska a jeho život se uzavírá v jakési vyšší rovině úspěchu a spokojenosti. Vydal ze sebe vše, nic si nenechal pro sebe.
   Všechny situace a dějové procesy jsou v této knize pravdivé. Vše jsem s nimi prožila, často jsem se zamýšlela nad jejich osudem. V prožitku mládí a toho, co může přijít, co je očekáváno, ale o čem vůbec nemůžeme hovořit, je naznačena i moje cesta.
   V této knize jsem se snažila zachytit i osudový zlom v odvěké práci člověka na poli. Ta byla vždy spojena s nějakým živým stvořením: kráva, vůl, kůň. Najednou přichází historický zlom. Práce se zvířaty je nahrazována stroji. Namísto živého stvoření zde stojí stroj. A tím se posouváme do dalších situací, které pak na vesnici následovaly. Už to nebyla soudržnost, ale vlastně rozbití vesnice, vytváření závislosti na mocenské pozici a politickém postoji, což vlastně přetrvává dodnes.
   Novela Kateřina byla vnitřním bojem jedné rodiny. Děj otce a syna se posunul do pokusu a zachycení několika osudů, měly své právo na existenci, ale nelítostně určenou k záhubě. Být vždycky svůj nebo se podřídit. Otázka patřící i k nám, téměř pozůstalým.