Helena Longinová

Proč umírá sánská koza – Československý spisovatel 1987.
   Do té doby mi v různých novinách a časopisech vyšlo 40 povídek. Opsala jsem je a o přestávce přeběhla tryskem Národní třídu, rukopis odevzdala v PODATELNĚ nakladatelství (Národní třída 9 - 11) a vrátila jsem se do třetího patra Národní třídy 20, kde jsem do noci vyučovala v Jazykové škole dospělé posluchače němčinu.
   Byl to můj debut, kniha vyšla (přepracovaná podle rady Dr. M. Bělíkové), bylo mi rovných 57 let. Československý rozhlas ji vysílal v "četbě na pokračování" po 6 večerů o Vánocích 1987, v edici Klíč vyšla její část jako almanach, vlídné kritiky, dopisy čtenářů, besedy, dala jsem výpověď a napsala druhý román, s režisérem Josefem Henkem hru, premiéra ve Viole, nastudoval Čs. rozhlas, německy ve Vídni, přehlídka Divadla jednoho herce v Chebu – aniž bych na takový osud kdy pomyslela, stala jsem se spisovatelkou. Vím, že tento postup je neobvyklý a velmi zvláštní – ale co v životě lidí není neobvyklé? Co není zvláštní už tím, že se to přihodí zrovna nám?