Věroslav Mertl
 
Máte-li opravdu na mysli některou z mých vlastních knih, pak vás asi zklamu. Mnohem raději bych odpovídal na nějaký životní čtenářský zážitek, který mě tak či onak poznamenal, ale že by kterýkoliv autor našel tolik sebezalíbení ve svém díle, se mi jeví dost absurdní. Věčné pochyby a vědomí nedokonalosti to snad nikomu nedovolí.
   Jen v jiném slova smyslu bych snad mohl ukojit vaši zvědavost svou knihou Kruhy pod očima (Arca-Jimfa, 1994). Jde totiž o knihu deníkových zápisů a kratších esejů, knihu autentického života a komentářů k němu, leč tak měnivých, že vliv na vlastní život může mít právě proto jen minimální. Navíc: ta kniha neustále pokračuje, a to bez ohledu na to, zda někdy najde nakladatele v dalších dílech. Ostatně tak by se vůbec mělo psát. Nuže, toto je kniha, o níž mohu prohlásit, že ji píšu nejraději, raději než beletrii. A to je vše.