Alena Vávrová

Která z mých knih nejvýrazněji (neřku-li osudově) ovlivnila můj osobní život, a jak konkrétně? – Vskutku zvláštní otázka, která velmi zajímavě vypovídá o tazateli. – Náš pan profesor dějepisu na Gymnáziu v Mariánských Lázních, pan Rudolf Batěk, nás učil, jak důležité je všímat si, jaké otázky lidé kladou, kladou-li vůbec jaké...
   Se svými knihami žiji v těsné symbióze. Ovlivňujeme se navzájem. Co je poprvé, vždy Vám zůstává hluboce vryto do paměti, mnohdy i do srdce. Je tomu tak i v případě mé knižní prvotiny s názvem Druhotina. Měla půvabné ilustrace akademické malířky Marie Lacigové a byla Modrá. Tehdy jsem se rozhodla vydat i další Modré. Protože modrá je moje erbovní barva. V Druhotině mám také svou erbovní báseň.
   Druhá kniha chtěla překonat tu první. Už s názvem to nebylo lehké. Protože "NOMEN OMEN". Pokřtila jsem tedy svou druhotinu NAHATMOU. Za ni vlastně vděčím tomu, že mám roztodivné krámky, neboť vše se vším souvisí. NAHATMA se zalíbila mému miláčkovi, velikému Básníkovi, který později rovnýma nohama skočil do nebe, BOHUMILU HRABALOVI. Zalíbila se mu tak, že mi dal dražební jistotu pro malou privatizaci a prostřednictvím Pražské imaginace mi oznámil, že jsem Nejkrásnější kniha roku 1999. K mému úžasu. Také mě pozval k Tygrům na pivo. Asi proto, že miloval. Také Modrou.
   Modrá byla i moje třetí kniha a moudrý pán o ní napsal, že je statečná, něžná i režná – Mé a Františkovy aneb Z jiného světa. I tato třetí pozoruhodně ovlivnila můj život, takže jsme neopravili střechu a dodnes tam, kde teče, jsou podloženy nádoby různých tvarů, mísy, talíře, kyblíky, plechovky. Ovlivnila mě ta arteterapeutická knížka tak, že sama sebe jsem vyléčila a pochopila, že ji musím vydat ještě jednou. Desetitisícový náklad je téměř rozebrán, prodáván na jednom jediném místě.
   Další knížečky jsou vlastně neknížečky, Modré jsou jen mezi řádky či v podtextu, jsou to taková básnická intermezza, leč kdoví...
   Knihy musely bez mnoha peněz vyjít okamžitě a hned, o tom mě přesvědčila krásná paní Marcela Daňková se svým mininakladatelstvím VESLO. A VE SLOvech je síla, řekl moudrý pán, obzvlášť vyjdou-li na svět v pravý čas... Ty neknížečky nejsou modré, ale modré jsou myšlenky krásné paní, někdy až dofialova a zlaté ještě, zlaté jsou... Byly jsme fotit auru. Viděla jsem. Děkuji tedy všem mým, kteří mě ovlivnili tím správným směrem a patří sem i SOUKROMÁ HRAbaliana a Marcikáj aneb Čajová báseň.
   A snad bude mít to štěstí i RODINNÉ BALENÍ, které vyjde v roce 2001 v pražské ALFĚ-OMEZE. A protože Mac Donald mi na ni nejspíš nepřidá, snad se najde někdo větší a silnější, kdo bude Modře cítit, že rodina, rodina přeci jenom a především... I dnes.