Byla to především bibliofilsky vydaná knížka mých veršů "Hra zvaná život", zahrnující básně přednesené v poetické vinárně Viola v Praze 14. 10. 1977 Evou Hořánkovou, Jiřím Hanákem a Jiřím Schwarzem za režie Rudolfa Kvíze a hudebního doprovodu Jana Kameníčka (violoncello) a Vadima Petrova ml. (kytara). Knížku ilustrativně doprovodil Vladimír Koukl, který byl mým přítelem a podílel se nejen na ilustračních kresbách u většiny mých knížek, ale od tohoto roku mi pečlivě pomáhal připravovat i novoročenky. Protože náklad sbírky byl pouhých 150 výtisků, bylo v roce 1979 uskutečněno ještě druhé vydání ve stejném nákladu, kde je též doplňující poznámka, že sedm básní z tohoto souboru bylo uvedeno v rozhlase 18. 1. 1979, a to v přednesu Rudolfa Jelínka. – Sbírka není rozsáhlá (má jen 36 stran), ale pro mě měla význam tím, že byla v rukopise akceptována v prestižní a známé vinárně Viola a že se jí ujali osvědčení kulturní pracovníci. Z textu jsem nemusel ani slovo měnit při vytvoření letošního pásma z mých veršů, kde za průřezem z této knížky navazují ukázky z knihy "Vyhlížení k domovu" z roku 1992. – A tím se dostávám k mé druhé knížce, která má pro mne klíčový význam. Z mých častých služebních cest do zahraničí byly jako rezultát předkládány nejen komerční výsledky, ale začala se objevovat i odezva na literární zpracování mých dojmů a zážitků, hlavně v zhuštěné formě básnické. Protože jsem byl vybízen, abych tyto básničky, často uveřejňované v různých časopisech, shrnul do prokomponované sbírky, začal jsem kolem roku 1986 shromažďovat a třídit tyto podklady a trochu se polekal jejich množství a různorodosti. Ale stále znova jsem probíral to kvantum z různých hledisek, až se začalo rýsovat ve stostránkový soubor pět tematických oddílů: Pohlednice z Orientu (Japonsko), Psáno na papyru (Egypt), Výprodej snů (Od Španělska po USA), Daleko blízko (Rusko), Dým z Ithaky (domov). – Rukopis byl po různých připomínkách a úpravách akceptován Jihočeským nakladatelstvím v Čes. Budějovicích, ale zařazení do edičního plánu se stále posouvalo, až přišel rok 1991, kdy bylo nakladatelství zrušeno. Rukopis mi byl s mnoha omluvami vrácen. Po složitém a komplikovaném projednávání se vydání ujala v následujícím roce agentura HL-Press a jako odpovědná redaktorka se přípravy k tisku ujala zkušená spisovatelka Heda Bartíková. Byly doplněny ilustrace Olgy Stárkové (moje další spolupracovnice po úmrtí Vl. Koukla) a připojen doslov Josefa Rumlera. Koncem roku 1992 knížka vyšla. I když to byl jen výsek z mé dlouholeté práce, myslím, že mělo význam, že jsem se nedal odradit stálými potížemi a vydání dotáhl do konce. – Z knížky byly uveřejněny ukázky např. v Příbramském deníku (spolu s recenzí Jindřicha Háska), komentovali ji v Nových knihách, zmínil se o ní Zdeněk Heřman v článku z 12. 1. 1993 ve Svobodném Slově ("... mnohé z těch veršů jsou cenné právě tou schopností zmocnit se na minimální ploše podstaty věci. I to je kus dobyvatelství..."). Dále psal o knížce Štěpán Vlašín pro moravský tisk pod názvem "Poezie z dalekých zemí" ("Vidmanovy verše ... vzdávají hold kráse exotických zemí, ale za vším cítíme platnost trojverší, které uzavírá celou knížku: Střelka kompasu se stáčí / po slunečním svitu / vždycky k domovu."). Ukázky veršů z této knížky byly uvedeny ještě v mnoha jiných publikacích, a naposledy tvořily hlavní část pásma z mé poezie, které bylo realizováno v dubnu 2000 v přednesu Rudolfa Pellara. Do tohoto pořadu byly začleněny i ukázky z mých vzpomínek na zážitky v zahraničí, které jsem vyprávěl od září 1998 do dubna 1999 po dobu 31 týdnů v pravidelném sobotním pořadu na rádiu Regina.