Alena Vrbová

Čtyři desítky knih, jež jsem dosud vydala, znamenají všechny v mém vývoji a životě určitý předěl.
   V tom tkví smysl literární tvorby. Autor miluje samozřejmě ty knížky nejúspěšnější, které mu široce otvírají čtenářskou obec, ale často paradoxně i ty v neklidných dobách dočasně zavržené, jako matka churavé dítě. Takový už je osud ryzího tvůrce. Na světové fórum mne rozsáhleji uvedl historický román "V erbu lvice" stvořený postavou středověké léčitelky Zdislavy z Lemberka. Přivedla jsem jej na světlo v létech sedmdesátých v čase vlastních obětí a utrpení, v zápase o život. Šla jsem se Zdislavou, jak jsem snila, až k jejímu svatořečení, do archivu všech svatých ve Vatikánu.
   Nebyl to jen úchvat náboženského Nanebevzetí, ale v dějinách křesťanské civilizace nepatrná a přece nezvratná zásluha.