Je první ráno prvního dne roku
S půlnocí sněžilo A přes náměstí
v odstínech akvatinty dosud spícím
holubí stopy – křížem kráž
pokorně sešívají chvíli
v níž víc než brva
která něžně tmí se
v obzoru oka žen
portály domů přislibují...
 
Ve zdivu kostela tká neúnavná plíseň –
Vylévá slunce bronz a měď
do cesty oblakům
které jak koráby dnes plují
v jiskřivé ticho –
to prostěradlo čisté
čekající noc svatební
 
Už brzy Brzoučko už rozední se
Z chrámu vzdech varhan
vroucný lidský zpěv
a ověnčený jásot bílých svící:
 
Mír střechám dej
a lidem střípek štěstí
Pane náš