Země i nebe pečetí,
co nevejde se do věty,
 
co do života
opile se motá
 
a zcela jindy zní jak melodie,
která v lidském srdci dlouho žije...
 
Země i nebe pečetí
něžnosti, lásky, prokletí
 
za šílenství mraků, někdy za pohody,
za pláče, když se člověk rodí,
 
když později všem i sobě uniká,
aby příliš nahlas nevzlykal.
 
Čím zůstáváme ale sami, bez lidí?
Čas padlé kmeny tiše uklidí.