Spíš v mých snech a sněhy přikrytá,
do bílého ledu je tvá silueta vyryta.
Vzbuzena, máš v očích dávnou ženskou lest.
A tmu ve vlasech si pyšně zvykáš nést.
 
Jsem pohan a rád vytrvale uctívám
ten led i tmu a vše, co z tebe znám.
Usínání, jímž pozhasínáš každé světlo.
Peří, které znovu samo vzlétlo.