Někdy mě bolí
téměř každé slovo,
snad i slabika.
 
Neúprosná
lidská bída zavzlyká
z nikde nekončících dálek.
 
Trvá ve mně
hrůzná paměť válek,
dusá temně
tepnami i žilami.
 
Vždy raději
chci zůstat jedním z těch,
kdo mají boty od slámy,
 
ale ani v blátě
neztratili duši.
 
Kam jdou mnozí, dosud hluší?