Motto

"Hledět na letní oblaka je číst verše – jiné než ty, co leží na stránkách. – Pravá báseň plyne."
Emily Dickinson
(v překladu Jiřího Šlégra)
 

I. Nánosy poezie


 

Bílá červnová noc

 a v ní šepot
na nehybném pozadí
 
na nebi nenápadně
rozsvěcejí planety
 
a nikomu se nechce spát
 
jako by každý hledal v této noci
báseň
která chce být napsána

 

— Obsah —

 

Nánosy poezie

 Nánosy poezie
vrší se v pokoji jak neviditelný prach
Neklamné stopy
jiskřivých okamžiků
které kdy ozářily
plátno každodennosti
 
A snad i vypálily
nenápadné jizvy na duši
které už navždy budou živit
naši touhu po světle

 

— Obsah —

 

Na Studené hoře

(Chan-Šanovi)
 
Na Studené hoře daleko od lidí
jsi svědkem zázraků, jež jiní nevidí
když pod obzorem v modrošedé dáli
les trpělivých smrků ze stříbra ukovali

 

— Obsah —

 

Čisté ráno ve městě

 Jarní ráno
Plné vzduchu od moře
Čisté jako právě probuzená mysl
 
Město tiše zírá do vesmíru
A užívá si
Chvilku dávno zapomenuté nevinnosti

 

— Obsah —

 

Podvečer

 Za okny se vpíjí večer
do odpoledne
Fialová barví
šedomodré nebe
Břízy šeptají poslední zprávy
němému větru
 
V korunách myšlenek usnul
unavený týden

 

— Obsah —

 

Malá báseň pro Václava Hraběte

 Možná, že
když otevřu dveře na balkon
budou tam stát
dvě hvězdy:
Blíženci,
básníkovy oči
jejichž pohledem
i noční Karlín zkrásněl
a nešťastné lásky
zazářily v mlze
jak svíce u svatého Jakuba
když o půlnoční mši
byl kostel nabitý k prasknutí
ateisty
kteří si přáli spatřit Ježíška
 
Možná
že by i bez tebe
byla ta beznaděj občas sladká
Ale tvé věty
z nevyspalosti a touhy
utkaly létající koberec
pro bledé myšlenky k ránu
– sestry opilého měsíce

 

— Obsah —

 

Vyznání

 Nánosy trav
na hladině slov
Hlas ptáka hledá v předjaří
skulinu k proniknutí
Únava hladí
zetlelé rákosí
Pomoz mi, prosí
k vyznání
ze zániku

 

— Obsah —

 

Uvnitř je ticho

 Elektrické mraky
kupí se na nebi všude kolem,
sbírají sílu.
Uvnitř je ticho.
Venku
zvoní zvony,
zpívá zahradní hadice
cvrlikají ptáci,
houká vlak.
Za všemi zvuky
slyším ticho.
Uvnitř a venku
se slévá.
Svět
je já.

 

— Obsah —

 

Říjen v Krušných horách

 Zachmuřené nebe se trhá
v duhových mracích
Něžně oranžová tráva
polehává na rašeliništích
Podzimní víly se stahují
pod zlatolisté javory
Alej topolů se ohýbá
západním větrem
 
Černí holubi
v náručí svatých
v záhybech šatů
na reliéfu kostela
dřímají
v nemluvném podvečeru
 
Pak město propuká
v šustivý pláč deště

 

— Obsah —

 

II. Přiblížíme se, zhasneme

 Přiblížíme se, zhasneme
jako dvě hvězdy k ránu,
když je pozře slunce.

 

— Obsah —

 

Už je to dávno

 Už je to dávno,
velice dávno
– asi dva dny:
zapomněla jsem na tebe.
 
Tak dávno je to,
že ani nevím kdy:
Zapomněla jsem,
že jsem zapomněla.

 

— Obsah —

 

Malá báseň pro Boženu Němcovou

 Tentokrát ne, prosím!
Víš, jak to končí.
Zase jsi zahlédla v jeho očích
božskou jiskřičku,
zase si namlouváš,
že právě on ti porozumí?
 
I kdyby porozuměl,
nemůže ti patřit,
i kdyby přišel,
ty mu nepatříš.
 
Jenom ta boží jiskra
je tvá,
jenom s ní můžeš
svou samotu sdílet.

 

— Obsah —

 

Okamžik v polích

 (Stachy, Chalupy 1997)
 
Na místě, opuštěném před lety,
které se do mne vrylo jako pečet‘ čaroděje,
dnes stojím a opět dýchám vzduch
nabitý dávným zaklínáním
 
A přede mnou se vynořuje čas,
kdy stromy, mraky ke mně promlouvaly
a stopy nedospaných nocí
znamením hvězd se podobaly
 
A v třpytu zasněžených polí
nešťastné lásky otiskly se
než ztratily se ve vánici
a zbyla vůně pryskyřice

 

— Obsah —

 

Den padá do noci

 Den padá do nic
jak do rokle unavený kůň
Roje hvězd zápasí
se svícemi strachu
 
V trávě, na řasách
spící země
se pod rukama chvěje
tvá otázka
jak mládě bez úkrytu
v modrých očích stín
Zůstaneš?

 

— Obsah —

 

Zkamenělý útěk

 Dal jsi mi neklidné sny koní,
dny na útěku, hořící les.
 
Vracím ti, co jsem našla cestou:
horký vítr, zamrzlou noc.
 
Tvá duše má puchýře z vosku,
jak v tobě taje strach,
na rtech máš ranní opar
z probdělých nocí
 
které se vlečou jako vlak
závějemi sněhu,
když zima nepřestává.

 

— Obsah —

 

Právě tam

 Právě tam byla samota
hladká a ostrá jako střípek skla
A přece mi byl věrný celý svět
 
Právě tam byly chvíle
černé jak broučí krovky
zatímco les byl plný slunce
 
Mé slunce viselo v cárech
na keřích kolem polí
Kroužily nad ním straky zlodějky
 
Mé slunce sbíralo sílu
na další cestu stínem
Na lukách hejna slov utichala

 

— Obsah —

 

Řekl Přijeď

 Řekl Přijeď mne navštívit
do města přístavů do města velkých ryb
do domu se zahradou
Uvařím ti
hlívu ústřičnou na česneku
Budeme popíjet
víno z nejvybranějších sklepů
 
Řekl mi Proč se zdráháš
Dříve jsi přece bývala
na všechno zvědavá jako štěně
Nabízím ti tak romantické
setkání po letech
Sedneš jen do vlaku
a za pár hodin jsi tady
 
Ano já vím
Jenže dřív není dnes
Ze štěněte se stal
toulavý pes
a z toulavého psa
ochránce rodinného prahu
s dosud viditelnými jizvami
své zvědavosti na předních tlapkách

 

— Obsah —

 

Nikdy

 Nikdy jsi mi neublížil
a přece si lížu rány
zasazené tvou nepřítomností
 
Kolem mé postele
vadnou orchideje a sny
v jámě noci
 
Nemohu spát
a světlo ze mne vyprchává
všemi póry kůže

 

— Obsah —

 

Tvé ruce

 nenamalovaný obraz
nesplněné přání
 
spoutané
mocí neurčitosti a tmy

 

— Obsah —

 

V den sebevrahova pohřbu

 Nebe vibruje
napjaté jako luk
Unaveně čelím
jeho energii
a vím:
Jsi tady se mnou
všude
svobodný
a tvůj úsměv
zabírá celý obzor
 
Zatímco já
těkám tímto hutným světem
jím, piji, miluji
a oddávám se
zapomnění a sebelásce
 
Ale mé lepší já
je s tebou
v neviditelnu

 

— Obsah —

 

III. Cesty a místa
 

Padlý anděl

(Mramorová socha v Ličge, Belgie)
 
Jednoho dne se probudíš
na staré zpuchřelé matraci
ve městě bez omítek
a zjišt’uješ:
tohle si člověk nepředstavoval
pod pojmem blahobytný Západ
 
Tak bloudíš mezi bloky domů
které se podobají věznicím
a vyhýbáš se psímu trusu
Až náhle dojdeš ke zčernalé katedrále
jež musela být kdysi bílá
 
A uvnitř potkáš anděla
Je mladý, štíhlý,
má hladké bílé paže
Něco však na něm nehraje
Snad jsou to křídla, která
podobají se blanám netopýra
Snad jsou to sotva viditelné růžky
které se derou z kudrnatých vlasů
Snad dlouhé špičaté nehty
na jeho něžně tvarovaných nohách
 
Sedí tu zcela osamělý
pod kazatelnou v temné jeskyni
a pláče
Rozumíš mu dobře
jako by jeho slzy byly tvé

 

— Obsah —

 

Paříž (1990)

 Červené víno
zpívá ódu na svobodu
Tak dnes i zahraniční hosti
ochutnat mohou sladké ztracenosti
která je jinak dána pouze básníkům
a podobá se přívětivé smrti
 
V sousedství paláce žebračka v černých šatech
Déšť její stopy na Champs-Elysées smývá
Tvé oči jako ve snu plují
směsicí trikotů a masek
Těla živá
městem se vlní jako na slavnosti
Ty ale cítíš, že to není hra
Z kamenné dlažby strmých uliček
něco podvědomého tě náhle oslovilo
a vzpomněla sis
 
na osvětlené nábřeží a dlouhé noční tahy
na smutné malíře v ponurých bytech Prahy
na kalnou řeku a na dotek teplé dlaně
pod bledým nebem v podkroví na Malé Straně
 
Tam doma nemáme sochu svobody
a Triumfální oblouk chybí trochu
Zato však známe relativitu triumfů
i svobody – tak nač jim stavět sochu?

 

— Obsah —

 

Dublin, Irsko

 Po staletí ti dávali a brali
tvou tvář, město na černé řece
 
Přesto se ale nejvíc podobáš
dítěti potulného písničkáře
které si hraje v rozvalinách domu
ve špatně padnoucích šatech
po anglických lordech
 
Dítěti, které bezděky nalézá
pod oloupanou omítkou
motýly pestrých barev
a každý večer pro ně složí
novou píseň, již pak zpívá
na nábřeží
 
Tvá píseň nestojí ani půl pence
méně než mýto přes tvůj pěší most
Tvá píseň, tak jako tvá duše
vznáší se ulicemi zadarmo a volně

 

— Obsah —

 

Glendalough, Irsko

 Hřbitov tu nebyl odjakživa
Sedm kostelů v údolí
skýtalo kdysi útočiště živým
 
Na svazích hor
planou zlaté keře
jako by celá krajina
nad sebou měla svatozář
 
Kříž svatého Kevina
ohladil déšt‘ do dokonalé prostoty
Věž z kamene se zvedá
jak touha po světech nad oblaky
 
Strop katedrály ale dávno
ustoupil nebesům

 

— Obsah —

 

Newgrange, Irsko

 Na širé pláni, nad níž za noci
jasná souhvězdí se scházejí
na nebi nezastíněném horami
zdvíhá se jako hádanka a znamení
podivný pahorek
 
Před vchodem balvan
s kresbami spirál
– výzva poutníkovi
k zastavení
 
Za nízkou chodbou
klenutý dům duchů
nad půdorysem kříže
 
O zimním slunovratu
proniká škvírou nad vchodem
paprsek slunce do svatyně
již ozařuje teplým jasem
 
Tak rodí se na zemi světlo znovu
Tak starý věk zaniká a nový přichází

 

— Obsah —

 

Lough Corrib, Irsko

 Katedrála se zelenou kopulí
zkrásněla kouzlem zlaté vody
Corribská princezna„ se vzdaluje
od břehů spolu s labutěmi
 
Šedá ošklivá kačátka
drží se maminek jak velkých bílých lodí
V zeleni košatých vrb a olší
šplhá se břečťan na cimbuří
 
A na obzoru otvírá se
Lough Corrib s pohořím Connemary
Nad vlnami jak roztavené stříbro
tyčí se velké modré hory
A vodní tráva na hladině splývá
s odrazem mraků jako Pegasova hříva

 

— Obsah —

 

Panenka

 Přivezla jsem si z domova
panenku v chodském kroji
starou téměř jako já
Chtěla jsem ji mít nablízku
(posla domova a dětství)
a posadit ji do svého pokoje
 
Police s knihami
jsou příliš vážné pro panenku
Perleťové mušle
jsou příliš hladké a lesklé
Skleněný džbán
je příliš průzračný
Všechny předměty příliš strohé
pro panenku
 
Kam ji jen dám?
Dětství zmizelo z mého pokoje
Panenka nemá kde hlavu složit

 

— Obsah —

 

Chelčice – tenkrát

 V době, kdy země ještě spala
jako Šípková Růženka, uhranutá
zlým čarodějem,
tančily rákosy a bledá tráva
tam na rybníku v dopoledním vánku,
jako by se nic nedělo.
 
A štíty statků, unavené
tím dlouhým spánkem
bez probuzení,
mluvily ze sna
o minulosti kraje
jako zapomenutý vzácný obraz.

 

— Obsah —

 

Bílá nemoc

 Bílá nemoc posedla
letos na podzim stromy a keře
Na listech bílá vyrážka
jako by na ně nasněžily
květy divoké kaliny
 
Procházíš městem a všude
pod nohama i nad hlavou
potkáváš nemocné listy
 
A jednoho rána
najdeš bílé skvrny
na hortenzii na psacím stole
A zamrazí tě
neboť nevíš, co bude
až přejde tento podzim

 

— Obsah —

 

Po Vánocích

 Ztichlý dům, svíčky
napůl vyhořelé
S kouřem odešel
další dětský rok
 
Zase uklízíme
drobky chipsů z křesel
Zase se z nicoty noří
botičky panenek
šroubky stavebnic
zapomenutý časopis
pod zamatlanou peřinou
 
Za okny čerstvý sníh
a šedé mraky táhnou
zavátou krajinou

 

— Obsah —

 

Okamžik

 Náhle se prostor rozjasnil
a ticho zprůzračnělo
takže jsem jasně uviděla
tvůj bílý dům i tebe
 
Za pár minut se však
má mysl opět zatáhla
každodenností
a s ní i celé nebe

 

— Obsah —

 

V horách

 Na těle starých bytostí
budu spát mezi trávou a klečí
a probouzet se
za východu slunce
s pozlaceným výhledem
do věčnosti

 

— Obsah —