V Hovorech se spisovateli se v únoru 2006 vyznal: „První verše se ani náhodou netýkaly zamilovanosti. Prostě jednoho dne při hodině matematiky nám bylo školním rozhlasem oznámeno, že do vesmíru vzlétl první sputnik. Protože zpráva byla aktuální, znám přesně na den a téměř hodinu svůj první literární zářez. Od té osmiveršové básničky se začal odvíjet celý můj další osud. Byla poznamenaná atmosférou doby, byla dětsky naivní, ale dodnes se k ní hlásím. Její záznam lze číst v mé vzpomínkové „Knize dluhů“. Asi ta počáteční slova měla vliv na můj lidský růst. Vždyť zabývat se společenskými problémy nevzbuzuje jen lásku, ale i nenávist.“
Petr Musílek. Básník, spisovatel a organizátor literárněspolečenského života je z těch, kdo dokázali povýšit rodnou Chotěboř na jedno z center českého literárněspolečenského života. Na serveru Prácheňské rezonance se Musílkovo jméno objevilo 19. března 2005. To v Edice hostů vyšla básnická sbírka Tichý svědek, kterou autor vstoupil v osmdesátých letech do literatury. Ještě téhož roku, v říjnu, se Musílek uvedl v Edici hostů druhou knihou básní Věci našeho života, kde ve stejnojmenné básni odkryl tajemství svého tvoření: „Jdu svou cestou / a věci / se za mnou otáčejí / chtějí se přiblížit / vložit vlastní otisk / do mé dlaně“.
V červenci následujícího roku přichází Petr Musílek mezi čtenáře Edice hostů potřetí – otvírá před nimi soubor pamětí pojmenovaný Kniha dluhů. V něm pozval čtenáře do serpentín svého života, čtenář je autorem provázen místy a událostmi a Petr Musílek je mu jakoby povědomý – ta veskrze poctivá výpověď o sobě pozoruhodně ladí s atmosférou v Edici hostů předešle vydaných básnických sbírek. Zkrátka důvěryhodný člověk. Tak jako si odpracoval svůj život, jsou odpracované i jeho básně, i jeho paměti. Musílkovi věříme každou větu a každou strofu, o čem píše, to je jen jeho duchovní vlastnictví. Krajina, řeka, vítr, stopy, cesty mají jedno společné: jsou v něm. „Napsal jsem ty dva řádky,“ vzpomíná Petr Musílek v Knize dluhů, „a nevěděl jak dál. Vítr se ve mně neusadil dostatečně hluboko. Ostatně, začátek básně byl tak jako tak poznamenán jiným dnem a jinými poryvy větru. Přicházel ze zcela jiných planin ticha, než která mi seděla pod kůží.“ Ano, živly to jsou, čím Musílek žije, a úsilí živly zmoci básnickým jazykem to je, co Musílka po dlouhá desetiletí tvořilo vnitřně.
Narodil se 17. 10. 1945 v Chotěboři. V letech 1960 – 1963 absolvoval učiliště VCHZ Synthesia Semtín Pardubice. Pracoval jako zámečník, údržbář, topenář, vedoucí zámečnické dílny, vrátný, stavební dělník, údržbář zeleně, kopáč, pomocný tesař, naposledy jako vrátný a bezpečnostní technik.
V letech 1962 – 1963 psal scénáře pro amatérské poetické divadlo Ironie, v letech 1978 – 1984 připravoval pořady amatérského literárního divadla SONDY (14 premiérových pořadů), v jejichž rámci vydával stejnojmenný časopis (celkem 27 čísel), v letech 1985 – 1988 sestavil při Klubu přátel literatury Městského muzea v Chotěboři deset čísel čtvrtletníku Klubové listy. Spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové, kromě regionálního tisku publikoval například v Divokém vínu, Ikárii, Kmenu, Květech, Literárním měsíčníku, Mladé frontě, Naší rodině, Rudém právu, dále ve Světě práce, Večerní Praze, Vlastě, na internetu na serveru Senio.cz (www.senio.cz) a v kulturně-publicistickém deníku Subjektivník (www.subjektivnik.cz). Provozuje vlastní internetové stránky: www.leonet.cz/petrmusilek. a dodnes se věnuje přednáškové činnosti. Žije v Chotěboři.
Knihou dluhů ovšem neřekl na serveru Prácheňské rezonance poslední slovo. V roce 2008 mu vyšla v Edici hostů sbírka epigramů nazvaná prostě Epigramy, a když na Nový rok 2009 vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek literární sborník Sváteční haluze, nechyběl v něm příspěvek Acylpirin Hysteps, úryvek z Musílkovy obsáhlejší prózy.
Petra Musílka dobře znají také čtenáři revue Chůdové kořeny. Musílek byl v letech 2008 – 2010 jejím externím spolupracovníkem a jeho autorská intermezza v ní patřila k nejčastěji otevíraným.
(r)
Z tvorby Petra Musílka:
Tichý svědek
·