Ve vztahu Kniha a Internet je dobré se nejprve zamyslet nad opravdovými rozdíly, z nichž některé se mohou ukázat jako velmi důležité. Odložme na chvíli emoce – zda jsme pro návrat knihy či pro rozvoj Internetu, zda litujeme jedné kultury či vítáme, že přichází kultura nová.
Tak především si všimněme, zda a v čem se Internet liší od knihy:
První, co nás napadne je, že knihu mohu vzít do rukou a mít z ní radost. Její fyzická podoba, to, že ji mohu otevřít a hned číst, hraje velkou roli, protože ať se Internet bude vyvíjet jakýmkoliv způsobem, vždy mne od vlastního textu bude oddělovat něco složitého a technického. Obrazovka, klávesnice, myš…
Další rozdíl je v síťovosti Internetu, která umožňuje velkému množství lidí po celém světě vzájemně komunikovat. Internet přejímá i stránku dialogovou, konverzační. A nemyslím teď jen „chaty“, ale skutečně tvůrčí dialog, například mezi badateli, kteří se přitom ani nemusejí vidět a nemusejí se osobně znát. Což ovšem může být i nevýhoda, protože když s někým hovořím a dívám se mu do očí, lépe si rozumíme a dialog má jiný spád.
Multimediálnost je další specifikum Internetu. Kniha je v podstatě lineární text, který mohu číst zleva doprava nebo opačně, případně odshora dolů, ale nic přitom nevidím, nic neslyším. U literárního díla je to výhoda i nevýhoda. Srovnejme to s rozdílem mezi čtením knihy a sledováním filmu v televizí: při čtení si sám vytvářím vnitřní představy a interpretuji příběh včetně vizuální scény, vše podle svého – jsem tak trochu i spolutvůrcem. Televize mi to vše vnucuje a ubírá mi svobodu – nanejvýš si mohu přepnout kanál. Internet vlastně spojuje oba tyto aspekty, nabízí audiovizuální prezentaci a svobodu vrací novým způsobem.
Tím způsobem je hypertext. Přináší daleko větší svobodu než jen přepnout kanál. U určitých slov, brzy už možná u každého slova, se nabízí možnost vydat se jinou cestou při zachování tématické souvislosti. Neposkytuje to i nové možnosti autorům beletristických děl? Zajisté, a už to bylo i použito. Existují hypertextové romány, něco, co si jen stěží dovedu představit na papíře. Takový text by v tištěné podobě vypadal nanejvýš jako klíč k určování rostlin nebo slovník s vnitřními odkazy: přečtu si odkaz a dovím se, kam nalistovat dál. Hypertextový román umožňuje průběžně a pouhým kliknutím odbočovat na jiné dějové linie. V jistém smyslu jde o rozvinutí principu kinoautomatu, v němž příběh mohl pokračovat podle přání diváků. Hypertext ovšem dává daleko větší svobodu, děj příběhu se může rozmanitě větvit, čtenář může jít vždy jinou cestou a je tak zatažen do tvůrčí hry. Čili hypertext může být čten různě, podle individuality toho, kdo s ním zachází.
Interaktivita – další vlastnost, o nichž bych se rád zmínil – poskytuje uživateli možnost účastnit se tvorby na různých úrovních, až po založení vlastní stránky, kde může vkládat do sítě své vlastní texty a odkazovat na vše, co považuje za důležité.
A teď si představte, že všechny tyto možnosti Internetu jsou spolu propojeny. Není divu, že to vede i k nečekaným důsledkům, pozitivním i negativním. Na Internetu vznikají virutální komunity lidí, kteří se nikdy nepotkali a ani nepotkají, jsou roztroušeni po celém světě, jsou však propojeni společnými zájmy. To může být sociologicky zcela novým fenoménem. Síť těchto komunit narůstá a překrývá se s tradičními komunitami, založenými na osobním styku.
Z těch negativních aspektů: všichni si jistě uvědomujeme nebezpečí, které na Internetu plyne z anonymity. Různé žertíky, ale především vandalství, které může během okamžiku zničit hodnoty, které jsme dlouhou dobu pracně schraňovali. Mám na mysli například šířící se počítačové viry, které jsou pro Internet stejně zdrcující, jako požáry pro knihy a knihovny. Když začne hořet knihovna, tak aspoň víme, co máme dělat – zavolat hasiče, stříkat vodu, odnášet na dvůr, co se zachránit dá. Ale před obrazovkou počítače jsme bezmocní.
Hodně se hovoří o nekvalitě na Internetu. Leckterý uživatel může interaktivně vložit do sítě jakoukoli informaci, cokoliv ho napadne, a prohledávače takový text nabízejí stejně, jako kterýkoliv jiný. To, jak se smazává rozdíl mezi autorem a čtenářem, vede k otázce, jestli existuje nějaký samoopravný prostředek, který by třídil zrno od plev. Ukazuje se, že existují určité možnosti řešení. Lze například vyjít z toho, jak lidé postupují při nakupování knih. Někdy se rozhodují podle vzhledu, někdy knihu prolistují, něco si v ní přečtou, nejvíce však dají na doporučení přátel a jdou do knihkupectví cíleně. Když je to odborná publikace, v níž jsou citace na další autory a knihy téhož zaměření, tak já osobně dám takovým citacím větší váhu než nabídkovým seznamům. To lze využít i v Internetu. Dokonce snad již existují inteligentní programy založené na průběžném sledování toho, jak jsou využívány určité vyhledávací cesty. Často užívané cesty jsou pak s větší vahou nabízeny dalším uživatelům. Tím se může strukturovat ta obrovská, prakticky nekonečná síť na oblasti, které jsou vnitřně silně propojené. Lze tušit, že ty více propojené oblasti budou v nějakém smyslu kvalitnější, protože se v nich lidé o sebe více zajímají. Nechci tvrdit, že vymyslíme obrovský automat, který nám bude předkládat pouze kvalitní věci. Jenom připomínám, že se nám nabízí možnost využít podobné principy, jako při hodnocení vědeckých prací, například principu citačního indexu. Kvalita textu může totiž souviset s tím, jak často a hlavně kdo na něj odkazuje, ale také, na co text odkazuje sám.
Mluvil jsem hodně o rozdílech mezi knižní a Internetovou kulturou, málo o soužití těchto dvou kultur. Zakončím proto poznámkou, že pro soužití knihy a Internetu nebyl zdaleka učiněn poslední krok. Domnívám se, že se můžeme dočkat i něčeho, co nám překvapivě vrátí do rukou knihu, ve které lze listovat. Stane se třeba běžným (a už k tomu existuje i technologie), že si knihy budeme přímo z Internetu editovat a tisknout sami, sami navrhneme jejich typografii, automat nám je sváže způsobem, jakým se rozhodneme, takže budeme mít své výtisky unikátně vyvedené, budeme se s nimi chlubit jako se samizdaty a budeme mít radost, že je můžeme zařadit do své vlastní knihovny.
Poznámka Chůdových kořenů.
Text převzatý se souhlasem autora. Zdroj: www.cts.cuni/~havel.
·