Paní Srbová, internetovým literárním čtvrtletníkem Wagon „prošlo“ nemálo autorů, kteří dnes nejsou v českém literárním světě neznámí. Jaké bylo složení redakce na začátku projektu? Došlo v průběhu času k personálním změnám?
Když Wagon začínal, projektu drželo palce více lidí (především ti, kteří přispěli do prvních čísel), ale v redakci jsme byli vlastně jen dva. Já a Trignom, grafický designer, který má na svědomí kompletní vzhled našeho almanachu a pracuje na zlomu každého čísla. Ostatně, i jméno Wagon vymyslel on.
Jak se agenda rozrůstala, uvědomovali jsme si, že by bylo dobré, aby nás bylo víc. Oslovili jsme postupně tři spolehlivé přátele, kteří se o literaturu i kulturu jako takovou dlouhodobě a aktivně zajímají. Jsou to E. Choroba, Nykos a Anna Nymová. Aktuálně je tedy redakce pětičlenná. S určitou hrdostí mohu říci, že nikdo z těch, kdo se přidali, z redakce neodešel. Jsme stabilní kolektiv a doufám, že to tak zůstane.
Co organizátory projektu motivovalo k vypravení Wagonu do literatury?
Zdálo se nám, že na internetu nenacházíme prostor, který by odpovídal naší představě, tj. pravidelně nabízel publikační možnosti pro lidi dosud v literatuře neetablované. Z dnešního pohledu musím přiznat, že v té době už existovala řada podobných on-line médií (namátkou Dobrá adresa, Tramvaj načerno), ale my jsme o nich zkrátka neměli tušení.
V prvním roce jsme pak hledali podobu, která by odpovídala tomu, co chceme docílit. Přibývaly rubriky, oslovovali jsme autory různých generací i žánrů. Nyní říkáme, že smyslem Wagonu je přibližování světa tištěné a internetové tvorby.
V kterém městě redakce Wagonu sídlí?
Protože s Trignomem jsme nejen pracovní, ale i životní partneři, dalo by se říci, že epicentrum Wagonu je v Praze na Smíchově. Ale máme i mimopražské redaktory. Jeden žije na Kladně a jeden až v Liberci. I díky tomu se nám snáze proniká za hranice Prahy. A spolupracujeme s autory ze všech regionů. To je jedna z výhod internetu – nezná regiony ani vzdálenosti.
Objevili jste v některém regionu výrazně víc autorů než v jiných oblastech republiky?
Upřímně řečeno jsme si takovou „mapu literární aktivity“ nikdy nedělali. Ani bych si nedovolila tvrdit, že by snad některý region byl tvořivější než jiné… Ostatně region původu autora pro nás nehraje roli, vždy se zajímáme o text nebo obraz.
Z jakých zdrojů kryjete náklady na projekt? Podporuje vás některá z institucí či z podnikatelských subjektů?
Doposud jsme naprosto neziskoví a naprosto nezávislí na zdrojích zvenčí. Díky internetové platformě potřebujeme vlastně jen doménu a tu hradíme z vlastních zdrojů. Práce pro Wagon tedy znamená především věnovaný čas. Nicméně pořádáme i večery autorského čtení, a abychom mohli pozvat autory mimopražské, potřebovali bychom být schopni uhradit jim cestovní náklady, případně ubytování. To nás pozvolna vede k myšlence založit občanské sdružení, které by následně mohlo žádat o grant. S ním bychom pak mohli zvažovat i vydání sborníku na papíře. Tedy plány máme, uvidíme, jak se je podaří realizovat.
Řekla jste přibližování světa tištěné a internetové literatury. Mnozí, především etablovaní spisovatelé, považují Internet spíše za nepřítele literatury. Je to problém generační?
Říci, že ano, by bylo asi nemístné zjednodušení. Možná je lépe říci, že je to problém přístupnosti tohoto média. Nutná technická vybavenost a také znalost je běžná spíš mezi mladšími ročníky, a ty se s internetem setkávají v práci nebo ve škole. Autoři nebo čtenáři, kteří vyrůstali pouze s papírem, určitě čtení na monitoru považují za něco mnohem méně pohodlného, navíc pro ně připojení k internetu nemusí být vůbec běžné.
Zároveň ale musím uznat, že orientace v prostoru internetu není jednoduchá a že naprostá svoboda tohoto publikačního prostředí samozřejmě s sebou nese i nízkou kvalitu průměrného textu. Věci se ale mění rok od roku – tvrdím, že ve prospěch internetu. Předpokládám, že postupně si toto prostředí vybuduje svá respektovaná území i pro konzervativnější literáty. Doufám, že my budeme jedním z nich.
Napadá mne: Jaký je (prosím přibližně) věkový průměr autorů ve Wagonu publikujících?
Odhaduji, že to nejspíš bude kolem 25 – 30 let. Množství autorů vysokoškoláků vyvažují třicátníci i autoři starší. Myslím, že se nám rok od roku věkový průměr o něco málo zvedá. Snad je to znamení důvěry, kterou si postupně získáváme u starších tvůrců.
Po všem, co jste nám o Wagonu řekla, poprosím o závěr spíše zevšeobecňující: Má literatura v elektronické médiu budoucnost?
Určitě nečekáte, že bych odpověděla něco jiného, než že samozřejmě ano!
Upřímně: Nečekám. A přeji Wagonu dlouhou trať!
Jitky N. Srbové se ptal Miroslav Vejlupek.
·