* * *
Jeruzalém je na dosah Světlost
jeho domů razí do očí
Kristus
kráčí
obklopen svými učedníky
Ovívají ho myrtou
a za nimi běží oslík
hýká
– tak uvěřitelný
i s bílou lysinkou
na šedé hlavě klopýtá
jako by on sám nesl na zádech osud
člověčenstva
* * *
Z ničeho nic se do toho jevu
vplete
spisovatelka z Prahy
– Byla jsem v Izraeli
Drahý zájezd Jen pro bohaté lidi…
a loupne po mně
okem
* * *
Svatá prostoto ucedí
ještě obtloustlý
Mistr Jan Hus
který patří k Ježíšově suitě
(a tak u poslední večeře
jich vlastně
bude
čtrnáct)
Jidáš Iškariotský má proto
na tváři
záhadný úsměv který si
v budoucnu odvážně
vypůjčí
Mona Lisa
a poplete jím hlavu
světu…
Stěny pokoje se zužují
přistupují ke mně
horce vydechnou
Vystřelím paže do nahého nebe
na vztaženém prstě balancuje srdce
k lokti jako k listu
stéká kapička krve
živoucí lidské rosy
Jsem
v panelové váze
bosý tulipán
·