Pane soudce
to manželství bylo tvrdé jako pyramida
ona denně předváděla kněžku
položila mě na postel
drátěnka útočila jaspisovým kamenem
a potom ty dlouhé nehty
co si pořád lakovala
těma mi obden otevírala hrudník
nenasytně a lačně
přece víte
co se promrhá krve
při takových obřadech
takže se nedivte
všichni otroci a zajatci se bouří
v historických periodách
ani já jsem nechtěl být
pouhou kratochvílí
a strhl jsem jí tu masku
nevěděl jsem
že řežu polovinu tváře
opravdu ne
netrpěla pane soudce
nejdříve jsem ji probodl
a vykonal všechny obřady
přesně podle té knihy
její duch může dál
svobodně létat
Hladovci z krčem
z lesů listnatých
místo srdce se pyšní vlčím mákem
z koutku očí vyskakují pohaslé jiskry
velkými drápy rejdí sem rejdí tam
ženám tkadlenám vrážejí vřetena do zad
ženy rybářů švihají udicí
ženám zavitých hlav vrážejí kříž do útrob
a dále – píše chmurný kronikář
nemám sílu psát
z brka mého biřice odkapává krev
tiše tancuje na pergamenu
mlčenlivá žalující
mohu jen jedno
zabodávám do uzlu tečky nahořklou slzu
bodá ostruhou
alespoň vím
že tento příběh nezahyne starobou
A obrať se ke mně
když ti něco říkám
tak se natoč bokem
abych ti mohl
slíbat šupiny na ocase
malá mořská vílo
než se spustí opona
žádná z tvých sester
dosud nepřežila
sladkovodní noc
a Hans Christian
vzlyká v ušáku
špinavé potůčky slz
zalézají pod límec
bobtnají a rostou
v nezměrné stařecké
sebelítosti
Maceška zmazaná křídou
vrávorá na louce
všude je žlutozeleně
a maceška se stydí za svůj klobouk
s ničím ji neladí
a vypadá v něm klaunsky
strčí si do pusy párátko
a předstírá že je strašák
naštěstí přikvačila zima
a ona je příliš zmrzlá na to
aby odešla domů
cestou ji sbalí dva sněhuláci
při druhém grogu roztáli
maceška opět sama
musí zaplatit cizí útratu
ale na druhé straně
nejsou už vidět skvrny
hurá! raduje se
teď půjdu domů
a nedostanu záhlavec
ale napřed si pospím
lehá do klobouku
a v mžiku
ji hubičkuje sen
Na okno mi zaklepala nálada
silná jako sůl
a ostrá že jedním tahem prořízla
blánu mého mlčení
rozvázala stuhy na mých očích
a já hledal spásný maják
abych se jí vymknul
na okno položila kostřičku
ptáka ryby i nenarozeného dítěte
vyber si a jez
mé prsty se štítivě odtáhly
mé vylekané zuby uzamkly bránu úst
vystrčil jsem náladu do nicoty
odsoudil ji k vyhnanství
mechů lišejníků a bludných kamenů
nálada se dotčeně postavila
a vykousla červenou nitku
pářu se celý den a lekám noci
kdy mrak hltá zatoulané
kdy se topí nekřtěňátka
v takovém čase se špatně odchází
ze zčernalých dveří života
·