premedikace z předchozího večera nebo spíš půlnoci:
1x Prothazin
˝ Risperdal
4x Lithium Carbonicum
2x Biston
přesto jsem vzhůru ve čtyři třicet něco a musím jít psát
Word - modrá obrazovka bílé písmo
to kvůli očím které už nemohou či snad ani nechtějí nic vidět
Multivitamín Jupí – se zase poseru nejspíš
barevný sárong
červený páskový sandály na doma
apartní košilka po někom od babičky
stále mě zásobuje občas i příjemně obnošeným šatstvem
tuhle chladivě-hladivou jsem na sobě ještě neměla
kdovíproč jsem ji tak nechávala stranou i když ten matroš byl lákavej
asi jsem si ji chtěla oblíknout až s někým jiným
takže:
koukám že v muzice se vyznáš! kam se na tebe hrabe…
a kdo?
no přece ten co mě ještě šuká
a proč se necháš? slečno
to se ti řekne v tomhle jsem stejná jako každá jiná
teda jako každá jiná která to má ráda
která bez toho nemůže bejt
a já to ráda moc moc fakt moc on to umí jako nikdo před tím
je vůbec první a jedinej kdo mi to udělal
kdo mi to umí udělat
měla jsem v sobě divný bloky z dětství
přistihla mě babička když jsem se „drápala“ pod peřinou
tak tomu říkala že prej je to hřích
šla to říct dědovi a pak za mnou přišli že ještě jednou a urazí mi ruce
babička souhlasně přikyvovala
a pak když jsme osaměly přidala že by mi mohly ty ruce dokonce upadnout
víš Pánbíček to vidí
od tý doby jsem si to dělala tajně
nikdo mě nesměl vidět ani Pánbíček
dělala jsem to jedině potmě
anebo schovaná pod peřinou
přetahovala jsem si ji přes hlavu a tajila dech aby mě nikdo neslyšel
bylo mi asi tak šest když se mi zalíbilo záměrně se dusit
tajila jsem dech nejdřív schválně později už mi to bez toho skoro nešlo
jen v létě jsem chodila do lesa
a nebála se viny snad proto že Slunce je doopravdy to v co věřím
hřeje a nemusím se ho bát
paseky mýtiny tak to je něco pro mě
vždycky to ale chce mít stromy za zády aby mě něco nepřepadlo zezadu
člověk je totiž při tomhle strašně bezbrannej
pak začal ten maratón
asi to nebylo jen kvůli sexu – i maniodeprese o který jsem ještě ani nevěděla že ji mám
vykonala svý dílo
těch dvanáct chlapů před ním bylo na hovno co se tohohle týče
včetně ex-manžela bylo to příjemný fakt milý jako ale nic víc
doufám že ten čulibrk co se nám narodil v devadesátym čtvrtym
bude víc po mně – už teď píše a má svý malý inspirace
loni jsme byli na Rusalce pak napsal svůj první scénář
hráli to na táboře prý skoro celý a v kostýmech měli tam takovou tvůrčí dílnu
nevěřila jsem vlastním uším když mi to povídal
v sobotu večer jdeme podruhý do Národního
vybral si Prodanou nevěstu prý na ní některý děti ze sboru byly
trochu se bojím že budu brečet mě tyhle scény vždycky dojmou
obzvlášť s tou hudbou je to šílený
tyhle opery
tak jednou za rok
nebo by mě to zabilo
chci vidět Carmen jednou na vlastní oči
no a co? co má jako do prdele bejt? miluješ furt toho třináctýho?
nebo už seš mu jenom vděčná?
no já nevím něco se vyrojilo začalo to cirka před tejdnem
vlastně jsem to ještě ke všemu začala sama
teprve před tejdnem? a začla sis jo? no to potěš to nejsou dobrý vstupy
nevim nějak už je mi u prdele jestli jsou něco dobrý vstupy nebo ne
víš ono to muselo začít už dávno předtím jenže jsem o tom nevěděla
někoho jsem potkala
mihnul se mým životem
mihnul se
ani jsme spolu pořádně nemluvili
vůbec ho neznám
dá se říct že jsme se viděli jen letmo
ale i za tu chvíli
stihnul ve mně vyorat brázdu
těžkou hlubokou
znáš takový to rozbředlý podzimní oraniště?
chceš ho přejít vypadá sice hrbolatě
ale ještě pořád jakž takž schůdně
v řádcích leží místy sláma
nažloutlá
leskne se na slunci voní zbytkem léta
a ty si říkáš: jo to pude
a šlápneš do něj
nejdřív tě to jako nechá
jdeš po slámě mezi řádkami
jen občas se trochu sesmekneš
a to už jsi tak ve třetině
dokonce vidíš tam za tím hnědým mořem blízkost louky
hele já tomu nerozumím
nechtěj to po mně
mně to nic neříká
počkej
vždyť tohle je úplně jednoduchý
prostě takový přirovnání
já ti to vysvětlím
no? unaveně a vlastně s nezájmem
prostě se tam odrazilo slunce
kde?
no na chodbě vždyt to tam píšu
a jak jako?
no přece díky tý prosklený fasádě
odkud?
no z tý Portheimky přece
copak to nechápeš?
vždyť tohle ani nejni nijak složitý
všechno je tam popsaný
i ten zákon
jakej zákon zase?
víš měls pravdu dneska večer že tohle musí skončit
prostě je to tak
život se nezastaví na jednom místě
za chvíli se to zvrtne a ještě ti nařeže ublíží ti bude to bolet
mobil už neberu vypínám je jasný že je to synek je po desátý
a já slíbila že budu doma do zpráv
sakra!
marně hledám na netu něco co by mě utišilo
pofoukalo bolest
deset minut předtím co mi jede autobus nacházím jakousi báseň
o kosmonautce na Měsíci
horší věc jsem už v tý chvíli vážně nemohla najít
jsem tak poničená že tyhle představy mě děsí
už při slově kosmonaut se mi vybavila psychedelická Solaris
a přelévající se oceán který má tak vysokou inteligenci a takové schopnosti
že to normální lidi úplně zničí
a i když chce někoho potěšit pobavit a polaskat
druhá strana může reagovat i tak že spáchá sebevraždu
jestli jsou všechna ta chapadla tvoje
pak jsi jako oceán na Solaris který jsem sice nikdy neobviňovala z toho
že by chtěl někomu záměrně ublížit
naopak domnívala jsem se že jeho dvojníci měly být dárky
které lidská mysl nepochopila a obvinila z týrání tak zbytečně
odsuzovala jsem trochu ty lidi na Solaris
a myslela si že na jejich místě bych to zvládla mnohem líp
a nakonec stačí obyčejná grafomanie nebo schizofrenie nebo co to je
možná že všechno dohromady
anebo je to doopravdy sekta?
a už mě maj
a taky je možný že to není nikdo a všechno je jenom šílená konstrukce
mý rozbujelý fantazie a tu mánii mám jenom a jenom já
prostě euforka menses moc práce partnerská krize a pak už stačí
pár pitomejch básní a já sama se měním v symetriádu oceánu vytvářím obrovskou stavbu
s nádhernými chodbami a výčnělky sama se dusím jako už tolikrát
komunikuju se svou vlastní fantazií zelenej-modrej chobotničky a chapadla
jsou moje ruce nohy hlava uši touhy a záněty a nesplněný přání
a ty jsi oběť bezmocná nic nechápající oběť kterou ničím a dusím
a snad jsem schopná tě nakonec i uškrtit rozřezat a předhodit těm supům
kteří patří mně a nikomu jinému
jen mě
dej si pozor jsem strašná jsem šílená jsem prostě psychotik
a stačí pár dní že jsem neměla včas prášky před menstruací
protože jsem lempl a nedošla jsem si pro ně včas místo 4 jsem to šudlala tak po dvou po třech
a nakonec už po jednom bylo tolik práce Oskar se mění na Vodafone
a ne že bych o tom nevěděla že něco se už tak trochu rozbíhá
já toho chtěla normálně využít víš když mám euforku tak pak jsou i nápady
všechno jde samo a dobře pak píšu musím strádat jinak to nestojí za nic
honem zamykám a snažím se nastavit alarm zapomínám tlačítka zapomínám čísla
telefon zvoní pevná linka na recepci
tak už mi doma nevěří ani že jsem v práci
anebo maj strach kde vězím a proč neberu mobil
do hajzlu už jsou oba jak dva malí zasraný fakani
potřebujou mě mít doma ve svým vlastním vězení
v domácím balení pro závisláky
proč nejdou někam ven
proč mi nepřijedou naproti
projít se nocí uvidět hvězdy
když jeden se ve svý mizerný práci kope do zadku
a druhej má zejtra pololetní prázdniny takže vo co go do prdele?
proč na mě zvoníte?
alarm hlásí otevřený okno
jdu ho hledat kurvafix takový mrazy a lidi větraj jak vo život
jedno jsem našla kóduju podruhý
zase to drnčí
sakra co je místnost 4?
obíhám jakoby Brownovym náhodnym pohybem zmateně všechny kanceláře
nakonec to bylo u šéfa v kukani
fakt skvělý lezu po jeho stole a asi rozmáčknu nějaký součástky na sračky je mi to jedno
zrovna u něj kterej nám todle vždycky vyčítá
když zamykám
vidím stotřicítku jak jede do hajzlu
zapínám telefon a ještě ani nestihnu hledat číslo už bliká zpráva
chci ji otevřít a ještě něž začnu místo čísla hledat zprávu
už mi volaj
jsou mi v patách
je to ještě horší smečka než ta na netu
protože tahle je mobilní a moje vlastní
nosím si s sebou vlastní smečku!
měla bych si spíš nosit vlastní smyčku napadá mě
kde seš? pojď okamžitě domu nebo mě nasereš!
a je to tady na Měsíci bydlí telepati anebo sama Intuice
ale že bude ten přenos takhle rychlej?
jdu toho a řvu: A ty už mě taky sereš! mám toho všeho plný zuby!
poslední cigareta
jdu teda na stotřicetsedmu a stoupám po cestičce co vede ke statku
cesta je zmrzlá klouže to jako ďas
snažím se jít opatrně včera když jsme kluka vyzvedávali u bejvalýho
tak jsem se tak těšila až jsem vylítla z auta jak čamrda a lup ho!
flákla jsem sebou vo zem jak vomráčenej dobytek
tady už je to lepší nad statkem kde už nejezdí auta je cesta schůdná
blížím se k hlavní silnici a přemítám co doma řeknu
je to jasný
tohle už nejde vzít zpět
tohle už nechci vzít zpět
od neděle si čtu básně v koupelně položím je vždycky na pračku
a pak si to dělám sprchou když mám menses tak je to to nejlepší
i když občas se daj zaběhaný schémata taky porušit a hovno se stane
na to ale tenhle tejden nálada rozhodně nebyla a tak sprcha a kolíčky
sprcha a kolíčky dva večery za sebou ten třetí už nešlo ani to
něco se zadřelo
něco se rozzlobilo
něco řeklo tak dost ty sračko
tohle si nezaslouží
abys tady onanovala a pak si spokojeně četla jeho básně
hovno!
u některých by se mu to určitě líbilo
určitě by mi to nerozmlouval
no jo ale takové tu ještě nemáš!
to nemám to je pravda…
a tak jsem si to předevčírem poprvý v tom týdnu neudělala
prášky na spaní zabraly kupodivu rychle
spánek mě porazil jako ta oranice o které
jsem už mluvila
když je louka nadohled
taky se najednou něco zadře
ohlídneš se zpátky a víš dobře že se už nechceš vracet
fakt ne!
chceš strašně moc tu louku
no ale vepředu před tebou je to ještě horší
nohy se lámou vejpůl jak je ta tíha vláčí nízko u země
bahno se lepí na podrážky tvých bot kolem dokola i pod
a kdykoli nohu zvedneš tak na ní máš těžkej kus podzolu nepravidelnýho tvaru
je to jak sníh přilepenej zespoda na přezkáčích když nejde nacvaknout vázání
a louka na kterou se chceš dostat se čím dál tím víc vzdaluje
a je vlastně docela hnusná
taková vychrtle zelená nažloutlá
válí se po ní mlha
podzimní zachcaná sláma
a ve větru se na ní kymácej takový ty starý zhnědlý zbytky stvolů po lebedě a různejch bodlácích
autobusová zastávka už je na dohled Farkáň je ponořená do všudypřítomnýho smogu
teprve s pouličními lampami je to víc vidět
chci přejít silnici když vtom vyrazí odnaproti tři psi vlčák husky a nějakej podobnej velkej třetí
jsou sice na řemeni nějaká paní je drží ale vypadá to spíš jako by ji oni tři vlekli do arény
mám pocit že jsi to ty a že mi říkáš: tak hele kočko ne aby ses mě pokoušela nějak
vochcat jasný?
žádný výmluvy to všechno musí ven rozumíš?
bázlivě koukám na tu smečku a přecházím silnici
vím že dneska je to v pohodě bude nasranej že jdu pozdě
a zítra jede k rodičům na celý víkend něco dělat
takže minimálně do neděle je to po stránce sexu celkem v klidu
došla jsem na zastávku a otáčím se do pozice nastupujte prosím
dívám se zpátky směrem tam kde ta psí smečka zmizela v parčíku
kurva byli tam furt a už se místo toho vraceli přes silnici nazpátek
sotva objeli před zraky Římanů arénu jednou dokola
bylo mi divný že se tam s nima ta paní vláčí na blbou minutu
vzala jsem to jako znamení
do hajzlu musí to ven všechno a hned ty básněma nevyšukaná krávo!
kde seš tak dlouho měli jsme strach!
dneska budeš spát u Fabiána já chci spát s ním
potřebuju víc vzduchu a ne „na maximálně“ topení
jasně v pohodě se mi ulevilo že ti nic není todle už nám prosím tě nedělej
taky to chci Fabiánovi vynahradit že jsem přišla tak pozdě
no ale to bys mu měla vynahradit spíš nějak jinak ne?
vezmu ho do aquaparku!
buď zítra vlastně už dneska nebo v sobotu nebo někdy příští tejden
sama to taky potřebuju jako sůl trochu relax a naložit se do vířivky
hlavně už jdi spát a máš tam pak ode mě malej dárek
ty sis vzpomněl? ne rozpačitej spíš vyděšenej úsměv
no myslel jsem že ti ho dám už dneska když jedu pryč ale tys pořád nešla
aha tak promiň a dobrou noc
Fabián už je zavrtanej nahoře budu si číst mami jako ty jo? ty toho čteš hodně viď
no jasně to je potřeba víš už jdu za tebou na stole vidím dvě červený gerbery mý voblíbený
jak zvláštní dostanete je po sedmý a začnete je nenávidět rozčílilo mě to že mě to rozčílilo
jdu zpátky do dětskýho pokoje třináctej si už taky čte a vypadá konečně v klidu
hele víš musím ti něco říct
prostě jsem to řekla všechno jsem na sebe práskla
úplně. víš já fakticky nevím co z tohodle vzejde
ale prostě je to tak
je mi to líto
ale život se prostě nemůže zastavit na jednom místě
ničí mě to jsem v hajzlu a nemůžu nic psát
já to chápu to je strašný cos řekla ale uvidíš teda sama
já tě nechám teď na pokoji
koukám jak puk a obdivuju to sebeovládání
dodává mi to sílu říct ještě víc
víš jak jsem psala tu báseň o Ministry včera
už víš proč tam bylo „ty děvko“
ne neboj se to ne to bych nedovedla
to bylo míněno duševně chápeš?
ufff! ty potvoro směje se najednou
asi si myslel že ho celej tejden podvádím v práci na vostro s nějakým přizdisráčem nebo co
docela mě to rozzuřilo
povídám ale jestli se potvrdí že to celý není nějaká moje vlastní vykonstruovaná fikce
jestli to i on cítí stejně tak pak už nebudu žádná děvka rozumíš?
koukal nechápavě
protože to bych nedokázala!
pak už budu jedině tvoje bejvalka jasný?
v ten moment ho to myslím konečně vzalo měl slzy v očích a bylo jich třeba
já bulela oba si musíme pár věcí vyjasnit
drželi jsme se za ruku přes síť a ten stisk pálil pálil jak u doktora
takhle si představuju že to bolí když vypalujou bradavice
stála jsem pod ním síť mě řezala zespodu do zápěstí
něco mi to připomínalo
kdysi to jsem byla ještě vdaná jsem ji vázala aby kluk nespad z palandy
bylo mu teprve pět a mami? no copak? víš že seš stejně nejlepší máma?
protože máš vlastní názor
miláčku zlatíčko ale jdi ty… ne fakt!
já chci mít názory jako máš ty a radit pak taky svejm dětem jednou
víš co? přečtu ti pohádku
to psal někdo z Písmáka? a ty sis to vytiskla?
jasně tak jo jmenuje se O neposlušných řádcích
tý jó to bylo pěkný to musel psát někdo kdo má velkou fantazii viď
asi jo odpovídám a prášky už zabíraj
vidím znova tu louku
jsem pořád na jednom místě
ale trochu se ochladilo
bahno se už tolik nelemtá pod nohama
začalo pořádně mrznout
pochcaná sláma už se nelepí rozžvejkavě do těch vyrejvanejch podkov
začala jiskřit jinovatkou
a zvonivě se lámat
cinkání se nese nahoru k mým uším
a najednou se jde úplně báječně
ty mrazy jdou lidem k duhu myslím si
a je mi rozevlátě
protože vítr zesílil
bodláky na louce přede mnou se rozkymácely
a pár jich odnesl vítr bůhvíkam
zmámeně jsem udělala pár posledních kroků
louka byla zblízka úplně nádherná
něco mezi tajgou Aljaškou a Normandií
natáhla jsem se na ni jak široká tak dlouhá
ty zablácený bagančata s hliněnými prstenci jsem nechala přede dveřmi
v jakési bezcelní zóně na rozhraní
nechtěla jsem to mechovitý zeleno pošpinit
stébla se leskly slunce jim svítilo do kapiček
pomalu zamrzaly jak na fotkách z velehor
krystalizovalo to na nich a tím víc všechno zářilo
přitom vonělo světlo jak na pobřeží tak trochu slaně
a v uších mi hučelo že kdyby byl někdo v ten moment přišel
nemohla bych ho slyšet přicházet
mohla bych ho maximálně cítit
zvířecí instinkty se někdy navracejí
představa tlapek – – –
ráno jsem vzhůru před pátou cca
a hned jdu psát tohle: to bourání vnitrobloků
po sedmý přichází Jarda a žadoní vyloženě žadoní
bojím se bojím tohleto žadonění to na mě vždycky platí
to nevydržím
nemůžu tohle ustát tohle nemůžu poslouchat
snad proto že jsem máma nemůžu poslouchat křiky dětí
a to ani těch dospělých
jdu za ním říká
máš pravdu mělas zase pravdu
měl jsem bejt už dávno pryč
furt jsem to nechápal
furt jsem tě uzurpoval mám tolik chyb já vím co bylo špatně
nespal jsem celou noc
ještě dnes zavolám tomu chlápkovi
co bydlí u mě na Pankráci
ať si najde něco jinýho
odstěhuju se jak to jen bude možný
dám ti volnost potřebuješ ji nemám právo tě takhle držet
já to vím vím to už dávno pořád jsem toho chtěl ještě na nějakou dobu využít
nech toho já mám taky spoustu chyb
tohle mě svazuje máš pravdu nejde to už dál
hlavně mě děsí ten barák v Černolicích
až ho dostavíš budeš chtít děti budeš chtít rodinu
ale ne ne prosím tě o tom teď nemluv
ne! budu o tom mluvit protože to je taky to co mě dusí
já nemůžu mít další děti bojím se mít další děti
nesmím mít další děti
prostě není mi dáno
mohl bys přijít úplně o všechno a vaši by mě nadosmrti nenáviděli
a budou mě nenávidět i tak kdybychom děti neměli protože právě proto
chápeš? budeš mít peklo mě peklo stačilo jednou nechci to už zažít znovu děkuji nechci!
ale no tak na to teď nemysli
to nic to už je dobrý muselo to prostě ven
jasně v pohodě
ten chlap má dvouměsíční výpovědní lhůtu
budu teď bydlet tady u prcka a ty spi s ním
odstěhuju se jak jen to bude možný
stejně jsem chtěl pak ten starej byt prodat
ten chlápek by se musel vystěhovat tak jako tak
O.K. tak jo a já to jdu dopsat
musí to prostě ven i takhle
já to chápu běž psát
vlastně ti chci taky něco napsat
zažil jsem včera něco co se nedá jen tak říct
v noci mi to došlo
všechny ty souvislosti
jo a nikam nepojedu v tomhle stavu nemůžu jet k našim
můžu tu zůstat? nechám tě na pokoji slibuju
mrzí mě žes kvůli mně nemohla psát
a teď je večer
už je tma
jdu to dát na internet
kupuju si cigára a zvolna kráčím do ulice Na Bělidle
minule jsem tady taky psala to o tý cikánce a tak
najednou mám pocit že tě slyším
jdeš naproti mezi dvěma dalšími lidmi
něco říkáš něco o čtvrt na šest a jsi tak zabrán
tak ponořen do vlastního vyprávění
zmámeně se otáčím byl to on? nebyl to on?
říkal něco o sobotním čtení v Práglu teda jestli to byl on
je to šílenost
otáčím se a rozhoduju se
že je dohoním a na něco se zeptám
než jsem cokoli stihla nastoupili do auta všichni tři on nastartoval
a téměř okamžitě se rozjeli
v té mezichvilce na mě na pár sekund svítily dvě oči
dvě oči velký lvice nebo spíš tygra
pak ten nejtišší rozjezd jaký jsem kdy snad ani neslyšela
chtěla jsem ještě zjistit značku
otáčeli se v oblouku jako bitevní křižník
zahlídla jsem myslím 3A7
a pak už nic pak byli fuč
opustili ten přístav u mých nohou
jen v dálce na chvíli zastavili jak u majáku
směr Vltava nábřeží a kdovíkam potom
jsem volná
a je mi pětatřicet let
·